Princezna za tři koruny (1997)

To je tak střelené, že jsem se u toho docela pobavil, ale je to spíše jako crazy komedie než jako pohádka. Nárožný je tam vynikající a převleky Michala Dlouhého jsou perfektní, poněkud to sráží výkon Špráchalové, která to hraje jako normální pohádku. Výborné je taky to, jak na konci Ámos (Nárožný) rozděluje peníze, to bylo jak z českého parlamentu. Takže jako crazy komedii bych dal i čtyři hvězdy, ale pohádka má stěží dvě, takže nakonec nezbývá než dát průměrné tři za 50 %.

Zajímalo by mě , co si před nebo v průběhu natáčení tohoto studiového skvostu , páni Nárožný a Dlouhý aplikovali , ale díky požití těch zřejmě nepovolených substancí, se na naší televizní pohádkové scéně vyskytl skvost nemající obdoby , trochu přeháním ,ale 44% je sakra málo ,tohle se opravdu povidlo , tlemil jsem se každou chvilku , s každým novým gagem,  i když přiznávám , že menší děti by z tohoto mohly býti trochu zmatené :-)

Michala Dlouhého jako herce moc neuznávám, respektive teprve s věkem začíná hrát koukatelně. Ale kdyby hrál tyhle absurdně komické role, asi bych ho uznal dřív. Celá pohádka je vlastně jen o dvou hercích....Dlouhém a Nárožném. Plné absurdity, humoru za hranou, ale někdy neobyčejně vtipná...obzvlášť Nárožného repliky...tipuju, že hodně improvizované. "Jsem jen sluha Ondřej, řečený Vetchý". :-D Škoda práce kamery, protože to kejvání a neustálé najíždění na detail apod., to už bylo na mě moc.

Česká televizní pohádka o tom, jak královští rodiče zanechali na svém chudém zámku svého syna prince Jindřicha s jediným služebníkem Ámosem o samotě. Hned na začátku je nutno říct, že tak stupidní scénář bez jakékoli zápletky či snad náznaku řešení nějakého problému a zoufale nevěrohodné herecké výkony od herců slavných jmen se jen tak nevidí. Ačkoli mám obě hlavní postavy ve značné oblibě, hodnotím jejich výkon jako naprosté selhání, neboť komické situace nikdy nebyla silná stránka M. Dlouhého a naopak z nejasných důvodů osvědčený a oblíbený komik P. Nárožný zde neuvěřitelně přehrává, je afektovaný, nevtipný a v mnoha okamžicích dokonce trapný. Pokud k tomuto společně připočítám těžce amatérskou práci kameramana Jana Ostena a nevlídně odpornou místnost, v níž se téměř celá tato nepovedená taškařice odehrává, je jasné, že hodnocení nebude z nejvyšších. Onu princeznu za tři koruny (s nejasnou souvislostí na tři královské koruny) hrála herecky slabá, ale jediná soudná osoba, jež se oprostila od fraškovitého přehrávání a laciného humoru, K. Špráchalová, a nebýt její hezké tvářičky, snad bych dokonce volil ještě nižší hodnocení. Pokud je toto obvyklý styl natáčení pana Bonaventury, nemám zájem objevovat jeho další díla. Typická ukázka, kdy se kvalitní herci snaží až přespříliš, aby z totálně nulového a ostudného scénáře, udělali aspoň něco koukatelného, což se v tomto případě jednoznačně nepodařilo.

Antioblomov a asi největší hovadina, jakou jsem kdy viděl, a kterou je docela výkon dosledovat do konce. Ovšem vyjdeme-li z kánonu pohádky jako typu slovesného či literárního útvaru, představuje Princezna za tři koruny (název není zrovna přesný) maximální komplikovanost vyprávění při maximálním zjednodušení tématu. Tak odhaluje samu psychoanalytickou dřeň žánru a zároveň dovádí k nejčistší orthodoxii poselství o tom, že k největšímu looserovi přijde štěstí samo. Protože osud. Takže až budete úplně nejvíc v prdeli, pusťte si Princeznu za tři koruny. Buď vám nastřelí životní optimismus, nebo si to hodíte ještě v jejím průběhu. (Je třeba upozornit, že v této pohádce Petr Nárožný nezranil žádného osla.)