Příbuzenstvo (1981)

V prvé řadě vynikající komedie, využívající i absurdních výjevů či situací. Ne, že by se tomu režisér vyhýbal i v jiných snímcích, ale zde si to opravdu užívá. Legrace ovšem končí a začíná nekompromisní realita velkoměsta, kterou je nefalšované rodinné odcizení. Každá ve svém pokoji, každá po svém, zvlášť ta nejmladší si to jede ve velkém štylu. Snad by to ale ani nebyl Michalkov, aby divákovi opět neposkytl velkolepě nasnímaný a silně emotivní závěr, kde slovo rodina nabývá na významu a příjezd bábušky za svými potomky dostává konečně smysl.

Sovětská depka v čisté podobě.1) Film disponuje výbornými hereckými výkony zejména ženského obsazení. 56letá Nonna Morďukovová (matka) jakoby z oka vypadla až archetypálním často se vyskytujícícm bodrým ruským ženám z lidu. 31letá Světlana Krjučkovová (rozvedená dcera Nina) představuje další častý typ sovětské ženy - emancipované, trochu hloupé, trochu svéhlavé a především silně zubožené. Z mužských rolí mi nejvíce na nervy šel 62letý Andrej Petrov (nápadník Ljapin) svou vlezlou korektností, s níž snášel nepříjemné chování své ženské partnerky._____

2) Film je, stejně jako byla i sovětská společnost, uřvaný a elementárně agresivní. Všichni tkví hluboko v sovětské realitě, ani sami tvůrci očividně netuší, jak moc. Telefon z Prahy symbolizuje fakt, že něco mimo zobrazovaný svět existuje, ale nikdo to ani nezaznamená. Obsazení budoucího herce a režiséra, 9letého Fjodora Stukova, do role psychedelické vnučky Irišky podsouvá nenápadně pochybnost o tom, zdali to, co vidíme, je opravdu realita, když si nemůžeme být jistí dokonce ani pohlavím postav. Kontrapunkt psychicky vyčerpaným a zdecimovaným hlavním hrdinům tvoří uhlazení armádní důstojníci. 36letý Nikita Michalkov tu možná jen bezděčně naznačuje, kdo se v sovětském režimu měl dobře._____

3) Na netu jsem našel pětiminutové amatérské video z moskevské prodejny potravin ze začátku devadesátých let. Kamera přejede prázdné regály, nerozbalené kartonové bedny, z nichž nakupující urputně dobývají své konzervy. To nejděsivější přijde hned potom - tváře žen (muži v obchodě téměř nebyli) - unavené, strhané tváře lidí, kteří žijí v pekle._____

4) Výstižný koment: Radko****, ScarPoul**.

Výborný film, o ktorom sa dá veľa, veľa rozprávať, ešte viac písať.
Nedávno, keď som si ho znova už po neviemkoľkýkrát pozrela, som si všimla aj postavu vnučky Irišky. Napadlo mi, ako to 9-ročné dievčatko výborne hrá, je prirodzené, vôbec sa nebojí kamery. Avšak "chyba lávky" - na webe som zistila, že Irišku hral chlapec (Fjodor Stukov). Kedysi vraj v ZSSR veľká detská hviezda. Tak si to už len kvôli "Iriške" pozrite:-)))

Aj osudy obyčajných ľudí, trojgeneračnej ženskej rodiny by boli zaujímavé, keby všetko nebolo založené len na ich hádkach. Generačné konflikty, mesto verzus dedina, hudba proti kľudu, život zarámovaný do paneláku pri megaštadióne blízko letiska. Ale to, čo nasledovalo ďalej, už bol úplný chaos s karikatúrami postáv, tancujúci a spievajúci ľudia, takže tá pôvodná rodina bola najnormálnejšia z celého filmu. Život bežného ruského človeka pred koncom socializmu asi nedá doporiadku jedna aktívna starká, ale snažila sa po celý čas.

"Maria Vasilijevna, prastaja ruskaja ženština..." Michalkov je klasa, ale od jeho starších filmov som veľa neočakával. Príbuzenstvu som dal šancu, hoci som vôbec netušil do čoho idem. Rozhodne som nečakal také množstvo humoru a kriku, ktorý mnohí právom prirovnávajú k niečomu ako Slunce seno alebo Čierna mačka biely kocúr. Ten ruský humor mi sedel, zvlášť v ruskom znení, dabing by pravdepodobne mnoho dobrého zničil. Postava Marie Vasilievny to je paráda. Podobne humorne ladenú tetušku máme v rodine, takže o to viac som si to užil. Úsmev na tvári mi takmer nezmizol. Či už sa M. Vasilievna smiala, plakala či hádala s dcérou, ja som sa vždy bavil. Neviem či to tak Michalkov plánoval, ale toto je pre mňa normálne ruská komédia. Mimochodom v menšej úlohe čašníka sa dá spoznať samotný režisér Michalkov. 80%.