Příběh Stig-Helmera (2011)

Jazzovo-swingový příběh Stig-Helmera plyne v odlišném duchu, než mnou posledně viděný příběhgolfový. S dotvořením dětství, slibného náběhu na hudební (vlastně i televizní) kariéru a zálibu ve vlacích i vláčcích známé švédské postavičky putující z filmu do filmu ubylo dřívější grotesky a s doslova jazzově osamelým hrdinou proti davu se atmosféra Stig-Helmerova příběhu se brzy rozplynula v závanu nenásilné nostalgie. Ale nepřekáželo mi to. Už podruhé po sobě mi totiž bylo u komedie Lasseho Åberga i potěšením a jen jsem si potvrdil, že pozdější tvorba tohoto švédského autorského režiséra a komika v jedné osobě mi sedí mnohem víc, než Åbergovy rané počiny z 80. let. Pravidelně znějící retro muzika, ať už v živém podání nebo ze záznamu, vytváří z filmu během různých příhod a setkání v dvojitě retrospektivním vyprávění velmi příjemnou záležitost (a dokonce zde 2x zazní jako podmaz i jednaskladbaÉrica Demarsana z filmuZvláštní oddělení!)... Pak už jsem jen chtěl Åberga zdupat za to, jak se na chvíli ke konci uchyluje k citovému vydírání nad nešťastnou láskou, kdy dojem v klíčové scéně nezachrání ani „balkonová“ symbolika. Jenže když mě záhy uvrhl odzbrojujícím střihem směrem k vtipné parodii naCasablancua v následné scéně s několikanásobným překvapením v restauraci mi potvrdil, že se dokáže na závěr s opakovaným nezdarem všech snů podívat s tak úsměvným nadhledem (aneb kde osud nepřeje, tam už jen humor a nadhled pomůžou), uznal jsem, že ta pestrá emotivní a stylová směs cosi do sebe měla.[75%](29.04.2023)

Miloučký film, krásná výprava a hudba, pohladil po duši 🙂(24.03.2024)

Nějak jsem v tom nenašel tu komedii a drama.(26.03.2021)