Pražské jaro 1968 (2008)

Velmi dobře zpracovaný dokument o událostech, které nikdy neměly nastat. Poutavě popisuje jednu z nejsmutnějších kapitol naší novodobé historie a navíc přidává přeshraniční pohled našeho jižního soudeda. Nejvíce si na tomto dokumentu cením dobových záběrů a zpovědí lidí, kteří si tímto peklem prošli.

Musím říct, že sem mile překvapen, tvůrci tohoto hraného dokumentu se dokázali plně vžít do naší tíživé situace, i když to v roce 1968 nevyšlo podle představ, byl již postaven základ na kterém se urputně pokračovalo o 20 let později. Dubček měl dobré nápady, ale bohužel pro český národ bojovník z Kavkazu Brežněv si stál za svým, a to když si najdete jeho rozhovor o tom jak je nutné dbát o svět v míru, a že si přeje aby nezažily mladší generace to co on (myslel dobu, kdy všude rachotily tanky) tak tohle rozhodnutí na vojenskou intervenci jen potvrzuje falešnou tvář. Hrušínský zahrál Dubčeka skvěle, i ta atmosféra strachu je tak realisticky vykreslena, až sem si pomalu připadal chvilkami v roce 1968.

Docela zajímavý dokument. Jenom je trochu škoda, že to bylo dělaný ze zahraničního pohledu a tolik tam byla zdůrazňovaná úloha rakouské televize ORF, ale na druhou stranu hodně věcí bylo zjednodušeno. (např. Kde by padla nějaká zmínka o Indrovi, Bilľakovi a dalších stalinistických zvatelích a kolaborantech? Ani slovo. A díky tomu potom působí věta toho estébáka, co přišel na ÚV "zatýkám vás jménem revolučního tribunálu" poměrně nelogicky. Naprosto stranou jsou tedy ponechány všechny snahy kolaborantů o ustanovení rolnicko-dělnické vlády, brutálně stručné je to jednání v Moskvě, zcela přehlédnutá je postava Ludvíka Svobody a takto bych mohl vyjmenovávat do nekonečna. Dokument se prostě zaměřuje pouze na Dubčeka a zcela opomíjí stalinisty na jedné straně a upozaďuje reformisty na straně druhé, což je škoda). ___ No ale když odhlédnu od těchto bodů, tak je dokument jako celek velice působivým svědectvím o Pražském jaru a o srpnové tragédii. __ ty hrané pasáže byly docela dobře udělaný, ale zase strašně zjednodušený, ti herci se mi většinou na role příliš nehodili (Brežněv např. vypadal jako docela hodnej a férovej chlap a rozhodně ne jako ta svině prvního formátu, jakou ve skutečnosti byl), no a o tom, že Dubček mluvil česky a ne slovensky ani nemluvě. __ Škoda, že podobný hraný dokument anebo rovnou film zabývající se srpnovými událostmi z pohledu reformních komunistů nevznikl i u nás.

Dokument, který díky tomu, že jsou události nahlíženy "rakouskou optikou", i informovanému diváku přinese poměrně dost neznámých informací. Hrané pasáže ovšem opravdu nejsou nic moc a mj. opět dokládají, že Jan Hrušínský není zrovna dvakrát dobrý herec... Celkový dojem: 65%
PS: Mimochodem existuje TV film (tuším britský či americký), natočený někdy v osmdesátých letech podle knihy Zdenka Mlynáře "Mráz přichází z Kremlu". Bohužel se mi ho zde nepodařilo jakkoli dohledat, ale rozhodně zpracovává téma podstatně lépe, než hrané pasáže tohoto dokumentu...

Pohľady zvonka, pokiaľ nepapagájujú predžuté verzie historických udalostí majú šancu ukázať niečo, čo zvnútra nevidíme. Igi B. správne pripomína, že dokument stráca hranými scénkami na autenticite, to ale nebrzdí možnosť dozvedieť sa niečo o tom, ako udalosti v 68 vnímali a vnímajú Rakúšania (toto nebolo dohrávané). Mimochodom úcta k Dubčekovmu postoju a k atmosfére prebudenej slobody, ktorá prebehla celou česko-slovenskou spoločnosťou, je vo svete oveľa väčššia ako doma. Zväčša sa tu píše len o skrachovanom komunistovi, ktorý veril falošnej idei a o neúspešnom pokuse reformovať nereformovateľné. Opýtajte sa ale svojich rodičov, ako sa v tých časoch cítili, čo prežívali. Ja mám z týchto spomienok, kombinovaných čítaním vtedajšej dobovej tlače pocit, že Euforion, aký trval nielen v 1968 ale cca od druhej polovice 60. rokov až do obsadenia ČSSR vojskami Varšavskej zmluvy (s čestnou výnimkou Rumunska) tu nebol ani v roku 1989. A už vôbec nie po.