Prázdniny u moře (2011)

Příjemně oddychový film v retro stylu. Neřeší nic světoborného, nežene se divokým tempem, ale ani na chvíli nenudí. Nejdřív jsem chtěla napsat, že je plný kuriózních postav a jen pár jich je normálních, ale pak mi došlo, že normální jsou všechny. Kuriózní jsou situace, kterým jsou vystaveny. Některé dost drsné, na hranici černého humoru. A hrdinové filmu ty ústrky, nehody a krize řeší, jak umí. Nevzdávají se, nečekají na pomoc, nestěžují si, snaží se poradit si sami. A když to nejde změnit, přijímají to. Není to vysloveně řachanda celou dobu, jsou tam i jímavé a smutné chvíle a o to je film zajímavější a cennější. Ta snaha se nevzdávat a jít dál a současně přijmout, že jsou věci, které se dějí a které nezměníme, ta z tohoto zdánlivě prvoplánově komediálního filmu činí hlubší, lidský. Ale jinak ano, je to groteska a například scény, jak si starší manželský pár užívá pobyt u moře ve vymazlené chatičce o ploše 4 m2, aby se k nim v bouři nacpala ještě pětičlenná rodina, to mi ulpí v paměti asi nadlouho.

Pokud jste milovníci němých filmů a máte absťák, zkuste to. Pokud máte rádi grotesku (a především Tatiho), zajděte. A pokud máte rádi věčné narážky na sex v různých podobách, taky vás snímek neurazí. Komedie pojatá především jako pocta grotesce (škytavka jak vystřižená ze Světel velkoměsta). Jacques Tati a občas i Keatonův ztuhlý výraz tváře. To vše Pascal Rabaté oprášil, dobarvil a doladil a předhodil divákům. Bohužel začínám mít dojem, že v dnešní době se komedie až moc točí kolem nudistických pláží, lesbických vztahů a domin s bičíky. Nepřijde mi to vtipné natolik, abych se dávila smíchy. Pousměju se, oukej. I přesto, že některé příběhy byly slabší (rodinka se stanem, párek punkerek), některé scény mě dostaly do kolen. Bohužel jdou vypočítat na prstech jedné ruky. Ale golf a králíka, golf a restauraci a záběr z karavanu po bouři bych si dala klidně znovu. A opakovaně.

Můžese film točit kolem sexu a přitom nebýt přehnaně vulgární? Může existovat vtipná komedie bez jakýchokoliv dialogů? Může film, ve kterém se prakticky vůbec nemluví, nenudit? Odpověď na všechny dříve zmíněné otázky zní: Ano. Prázdiny u moře jsou sice jen sběrem scének a skečí, originalita se však tvůrcům upřít nedá. Ačkoliv mi ne všechny scény přišly vtipné, pořád jsem se u Prázdnin u moře pobavila více než u většiny komedií běžících normálně v kinech, což není zrovna nejhorší. A publikum bylo zjevně spokojené taky; Velký sál v Thermalu tleskal v průběhu filmu dvakrát, což je bilance, kterou jsem nezažila od minulého roku, kdy se promítala Cover Girl s Genem Kellym. Důkaz toho, že v hlavní soutěži festivalu ani komedie nezapadne. [MFF Karlovy Vary 2011]

Společným jmenovatelem několika dějových linek je víkendový pobyt u moře. Moc se toho nenamluví, což mi nevadilo. Jen ty gagy nebyly moc originální ... takže celkově u mne průměr.

Francouzi pořád nezapoměli dělat ebsurdní komedie. Tahle má v sobě hodně zábavných kreativních scének. Lidské společenstvo u moře bylo plné divnolidí, ale v zábavném slova smyslu. Minimum slov a originalních gagů mě silně připomělo Tatiho snímky s panem Hulotem.