Ciakmull - L'uomo della vendetta (1970)

Ciakmull - L´uomo della Vendetta - alebo aj The Unholy Four - od rezisera Enza Barboniho /Prava a leva Ruka Dabla, Dvojnici, Jdi na to/ je len pod/priemerny film. Scenar je spisany narychlo a zda sa, ze len na kolene, je tu spusta dlasich - casto -zbytocnych - postav aj so svojimi pseudozapletkami, co cely film zneprehladni. Detailne zabery na kolty a na zbrane zase az prilis pripomina Sergia Leoneho. Pozeral som to na iwannawatch.to. 45 %

Film se zajímavých námětem a tak hloupým scénářem. Zpočátku to vypadalo na jasnou trojku, ale tři!  scénáristé dělali co mohli, aby to podělali. Snímek plný nelogických přehmatů a chování už nezachrání ani hlavou kroutící závěrečná přestřelka jako z Robocopu. V rámci žánru za 2.

Dobrý výběr herců, soundtrack a příběh, akorát scénář se moc nepovedl a dává důraz především na akci místo na rozvíjení příběhu, charakterů a jejich vztahů, čímž podkopává sám sebe. Proč Chucka Molla nikdo v městě nezná, když tam žil přes 20 let, je taky dost záhada.

Po téměř šesti letech znovu viděno. Přiznávám, že prve jsem hlavně měl radost, že jsem tuto raritu složitě sehnal z nějaké německé stránky a konečně viděl. Proto jsem film trochu nadhodnotil a pamatoval jsem si ho mnohem lepší, než je ve skutečnosti. Kazí ho několik faktorů, z nichž dva bych vypíchl - hudbu a scénář. Hudbu složil Riz Ortolani, prve jsem ji označil za zajímavou, dnes za otravnou a pořád dokola se opakující. Jako by si nedal žádnou práci a složil jen jednu skladbu, zbytek pak recykloval ze starších prací - aspoň ostatní melodie na mě působily dost známě, přesto, že z prvního zhlédnutí jsem si je určitě nepamatoval. Druhá věc je scénář. Námět s mužem, který býval obávaným pistolníkem, ale po ztrátě paměti je snadno oklamatelný, je celkem zajímavý. Bohužel scénář je poněkud uspěchaný a spoustu zajímavých nápadů rychle zazdí. Předně na krátkou stopáž je tu moc postav s moc podzápletkami. Na začátku tak Mann a spol. utečou z blázince, načež se přesuneme k banditům, do města, a v první polovině tak hrdiny vidíme převážně při útěku nebo jiné akci - což nevadí, dostatek akce je prospěšný. Bohužel o nich nemáme dost informací na to, abychom se o ně nějak víc zajímali. Navíc mi přišlo, jako by scénárista na některé postavy na konci úplně zapomněl. Barboni to ale trochu zachraňuje, především sem tam humornými nápady, a když dojde na bitku v hospodě, naplno se ukazuje, co dovede. I na jeho obvyklé ukončení bitky "chlap praští do kamery - druhej od ní spadne na podlahu" dojde. Zajímavá byla rovněž scéna vystřílení bandy, prokládaná detaily na kohoutky a hlavně zbraní. Sečteno, podtrženo, nakonec to není žádnej must see spaghetti western, ale rozhodně ho lze doporučit jako zajímavost.(30.01.2014)

Na první pohled zcela nesourodá čtveřice, a přece jim to spolu šlape jako málokomu. Chuck Moll/Mull/Ciakmull trpící ztrátou paměti a jeho tři kamarádi, samotář Hondo (hrající ohromně karty), věčný rejpal Silver a nábožně založený silák Woody. Tahle čtyřka unikaje z hořícího blázince, běhaje v joggingových vězeňských uniformách po jakémsi podzimním parku (jak nejlépe uniknout lovcům lidí? Přátelé předvedou - vyjdete ven s rukama nad hlavou...a zdrhnete), podnikaje veselé výměny názorů v hospodě a narážeje na stopy Chuckovy ztracené rodiny, jakožto i uloupeného zlata. Příjezdem do rodného městečka jak ze středověku však končí všechna legrace a Chuck bude muset navzdory svému hendikepu čelit krutým nástrahám okolí. A jeho kamarádi to nebudou mít o nic lehčí, museje se postarat jak o něj, tak o vlastní kůži. Dosti depresivní atmosféra pochází z toho, že krom téhle čtyřky (a krom neutrální Idy) jsou tady všichni kolem zlí, zákeřní a nikdo nehraje fér, chtěje se již jednou pro vždy zbavit obávaného pojmu „Chuck Mull“ (jenž je chudák mírumilovnost sama). Náklady patrně nebyly veliké a zdá se to dost pokrácené (vlastně nikdo tu nemá moc prostoru), přesto je to skvělý film zásluhou taktéž milé hudby Rize Ortolaniho, všudypřítomného humoru a moc fajn čtyřky hlavních hrdinů. Ale v Barboniho tradici, velice velice smutný závěr a konečné vyznění.(19.05.2013)