Pouť (2010)

Jako mojí cestovatelskou duši to evidentně ukojilo! Při zpětným promítání si ale řikám, zda to stačilo..?🤔A čim víc nad filmem přemejšlim, tim víc bych asi sundával, takže přestávám a dávám solidní střed. Je to fajný. Je to pozitivní. Místy zahřeje i na duši. Člověk se ale nemůže zbavit dojmu, že je to odfláklý..jak scénáristicky, tak i režijně.. Rozhodně se z toho dalo vytřískat daleko víc! Nejsympatičtější postavou zůstává Joost z Amsterodamu a rozhodně to neni kvůli jeho hereckýmu "umu"!!

Pouť není film o chození, ale o klopýtnutí, o tichu mezi slovy, o hledání sebe sama v krajině, kterou si neseme uvnitř. Martin Sheen v roli otce, který se vydává po stopách svého zemřelého syna po Camino de Santiago, není hrdinou, nýbrž poutníkem a obyčejným člověkem, který se rozhodl nést popel i vinu. A právě tahle lidskost filmu svědčí, jeho tiché herectví mě nepoučovalo, ale zvalo mě, abych šel s ním. Pouť není filmem dokonalým, a proto občas sklouzává do příliš sentimentálních tónů a některé z vedlejších postav působí spíš jako karikatury než skuteční poutníci. Hudební doprovod někdy ruší spíš než podporuje, ale krajina, ta mě pokaždé objala. Jako zkušenost a myšlenka, že bolest se dá nést krok za krokem, funguje film překvapivě silně a i kdž jsem si batoh nesbalil hned po závěrečných titulcích, něco ve mně se pohnulo.

Perlička na začátek. Jak veze Tom svého syna na letiště (a sedí vedle sebe v autě) říkám si, ty jsou si podobní, jako by to bylo i ve skutečnosti. A Google poví "... Martin Sheen, rodným jménem Ramón Gerardo Antonio Estévez". Tak jsem zase o něco více poučen. Samotný film podle mě stojí na všem, co můžeme vidět na té cestě svatého Jakuba do Santiaga de Compostela. Příroda, památky apod. Co se týče děje,, není to nic vzrušujícího, stejně jako většina dialogů a vůbec těch postav. V komentářích čtu vše od úplného zavržení po absolutní nadšení. Někdo se pobavil alespoň tím, že cikáni vrátili ukradený baťoh, jiný by se nejradši hned vydal na cestu. Jako vždy, nevyplatí se nejdřív číst ostatní komentáře a pak začít smolit ten svůj. Míra ovlivnění názoru je přímo úměrná počtu přečtených příspěvků....

Kdo Camino šel (a nemusel jít přímo francouzskou trasu), tak si zavzpomíná a film pochopí. Pro toho, kdo teprve plánuje jít, to může být velká inspirace a hlavně varování, aby nepodcenil přípravu i samotnou cestu (prostě skoro 800 km, je 800 km a může se to klidně podělat už na startu) a pro ty, kdo nevidí dál, než na špičku svého nosu, to je nuda, protože jim to nic neříká. Film je ale natočený pěkně a přesně vystihuje tu cestu... ta cesta a lidé na ní, vám prostě změní život, protože vypadnete z toho křečkova závodu, do kterého v pondělí naběhnete a v pátek vypadnete, abyste po víkendu začali znova a máte konečně čas začít přemýšlet, jestli se vám tohle všechno líbí a jestli v tom chcete být i nadále. Také poznáte, že svět není jen samý grázl a s dobrým vychováním, je bezpečno skoro všude na světě a je škoda sedět jen doma a koukat do čtyř stěn, když hned za prahem dveří čeká na objevení celý svět.

Cesta do Santiaga de Compostela se stává v současnosti stále více oblíbenou, hlavně u lidí, kteří se chtějí s něčím vyrovnat. Film ukazuje otce a syna s naprosto rozdílnými náturami, ale stejně zde otcovské láska přetrvává. Věřím, že film může být poutavý jak pro lidi, kteří cestu prošli, tak pro lidi, kteří se k tomu třeba odhodlávají. Jsou zde ukázána stěžejní místa cesty, a myslím, že se do filmu povedl dostat duch a smysl cesty.