Poslední prázdniny (2006)

Opět filmová nostalgie mého dětství a dospívání, tentokrát nás jako Čechy taky tak trochu lochtá po egu, jelikož hlavní hrdinka Američanka si ze všech možných míst, kde strávit své poslední dny, zvolí právě Karlovy Vary a luxusní Pupp. Kdo kdo by přitom nerostál, ještě ted se bijeme do prsou vždycky když vidíme Spider mana na Karlově mostě, nebo můžeme ukázat místa, kde Tom Cruise pověstně sprintoval. Trocha té národní hrdosti jistě neuškodí, a určitě neuškodí ani téma samotného filmu, který sice může být sebevíc pohádkově nebo komediálně pojaté, ale přesto je jedním z těch nejsilnějších co si můžeme odnést. Zkrátka někdy musíte cítit jak vám smrt dýchá za krk, abyste si uvědomili, že chcete žít. že stojí za to žít, a pohlédnete nepříjemné pravdě do očí. To kolikrát žijeme svůj život jen na půl plynu, všechno odkládáme, neustále se o něco bojíme, nebo se zajímáme o to, jak na nás budou reagovat ostatní. Vlastně by nás asi šokovalo jak málo z nás si užívá života tak jak by mohla, jak moc přokládáme váhu nedůležitým věcem. Jeden psycholog jednou ve své knize lehce morbidně poznamenal, vždy když jste nervozní, nebo se necháte příliš ovládnout obavami a strachem z něčeho vlastně docela nedůležitého, tak si vzpomente že stejně jednou umřete, a až jednou budete prdět do hlíny, myslíte, že vás bude zajímat, jestli jste z matiky měli ve třetí třídě dvojku nebo jedničku, nebo jestli vaše kolegyně Klára na vás donáší vašemu šéfovi. Jakmile si uvědomíte křehkost života, a to že stejně všechno spěje ke svému nevyhnutelnému konci, u kterého nikdy nevíte kdy přijde, je to určitě chvíle věci přehodnotit a zamyslet se nad spoustou věcí, které skutečně pro vás tak důležité nejsou. A  o tom je mimo jiné i tenhle film. Nezačněte si užívat až když už je za pět minut dvanáct, snažte se s takovými myšlenkami, žít jak jen častěji to půjde, ostatně tou nejcenější komoditou světa nejsou ani peníze, ani kariéra, ale čas. Podle mě film právě v tomto bodě zdařile funguje, právě díky tomu, že se jedná o komedii, je jednoduché ze sebe ten nepříjemný pocit lítostivého smutku setřást a zároven se bavit tím , jak hlavní hrdinka odhazuje veškeré zábrany, aby aspon v cílové čáře svého života mohla být hrdinkou svého příběhu a převzít za něj otěže. A to se daří, především kvůli velmi chytlavému obsazení hlavní hrdinky a její chemií snad se všemi všudypřítomnými. Některé komentáře považují film za černošský, v překladu jim vadí, že hlavní hrdinka je černé platí, čímž pádem je film samozřejmě automaticky špatný. Jako kdyby snad zákonitosti smrti a života neplatili pro všechny stejně. Ovšem přeci jen nejnovější psychologické studie dokazují, že ignoranti, a přitroublí pitomečci se dožívají v průměru o deset celých let méně, než ostatní, pokud jsou k tomu ještě ženatí nebo vdaní za podobně smýšlejícího člověka, tak se to ještě zkracuje o dalších pět.  Celkem potěší i zastoupení českých herců, kteří si mohli přičichnout k americkému filmu a možná vyškemrat podpis hvězd jako je Depardieu nebo Latifah, nicméně vůbec tam na mě nepůsobí rušivě, ba naopak se snaží a třeba taková scénka s Lucií Vondráčkovou a lustrem mi pak přišla téměř až kouzelná. Ona totiž při své cestě užívání si života hrdinka svou chutí do života i jídla inspiruje všechny ostatní, což je určitě velmi krásný detail. Samotné jídlo má pak ve filmu taky velmi důležitou a vonavou roli, až tak, že jsem přemýšlela o tom jestli film nezařadit do mé sekce oblíbených kulinářských filmů. Mám pro filmy s tématikou slabost, a to i přesto, že u nich slintám a jdu pak vyrabovat ledničku, abych zjistila, že to nejlepší co se mi nabízí je nanejvýš tak týden stará sušenka a oschlý jablko v rohu. Každopádně film má skvělé a podnětné téma, velmi sympatické postavy, chytlavé, energické a vtipné scény. Pasáže s jídlem jsou pak příjemný bonus. Za sebe můžu říct, že je to opravdu inspirativní příběh, u jehož sledování máte tendenci trochu spekulovat o svém životě, navíc se ještě přirozeně zasmějete. Jeden z těch nejlepších seberozvojových a feel good filmech o užívání si života co jsem viděla, a co mě nikdy neomrzí, a vždycky si ho ráda pustím znova. Doporučuji obzvlášt na špatnou náladu, nebo když jste ze života až moc připosraní. Klid stejně všichni umřem, otázka je jen kdy, a jak moc si život užijem než k tomu dojde.

Poslední prázdniny jsou lehká oddychová komedie u níž nesmíte příliš přemýšlet. Není to totiž poprvé, co hlavní hrdina, zde tedy hrdinka, dostane od tvůrců úděl blízké smrti. A ejhle, najednou si chce užívat života, rozfofrovat prachy a cestovat. Naplno žít, protože dosud tak nečinila. To je vlastně hlavní poselství filmu, které ale není extra originální, jelikož se objevuje poměrně často. Teď mě rychle napadá jen Klik - život na dálkové ovládání. Českého diváka nejvíc potěší účast českých herců a natáčení v Kalamáry Varech...pardon v Karlových Varech. Ovšem musíme to brát hrdě a s nadhledem, jelikož Vary rozhodně neobepínají žádné velehory. A tak hlavní hrdinka žije, změní zažité myšlení několika lidí a vše koncí happy endem. Prostě klasický americký biják. Queen Latifah je ovšem nesmírná sympaťanda a také se mi třeba líbila scéna, v níž si autoři utahují z klasických kostelních sborových zpěvů.

Strašně jsem se těšil, až se na tuhle komedii podívám. Pamatoval jsem si ji z televize jako takovou comfy nenáročnou vánoční komedii, která bez problémů pobaví, a naštěstí tomu tak i při druhém zhlédnutí bylo. Vtipná scéna střídá další vtipnou scénu, hlášky se vrší na sebe, postavy sice plošší, přesto velice sympatické během pár minut přirůstají k srdci. Hlavní hrdinka je přesně ten typ člověka do vánoční komedie jako je tato - usměvavá, trhlá, štědrá - a ostatní jí přisluhují, jak jen můžou. Zasazení do Karlových Varů potěší (je to i jeden z důvodů, proč jsem se na film chtěl podívat) a řada šíleností, co se ve filmu odehrají, mě jen utvrzovala v tom, jak moc se mi tato komedie líbí. Když se tedy na Poslední prázdniny kolem a kolem podívám, nemůžu hodnotit jinak. Sice ano, vidím zde jistou naivitu a předvídatelnost scénáře, ale mě se ten duch a to (přímo) krásné vánoční poselství filmuužívat si život plnými douškynatolik líbilo, že si neumím představit se zaobírat blbostmi jako ostatní komentující.Vyhodnocení:I never get to Karlovy Vary

Krásná reklama na Grandhotel Pupp, potažmo Karlovy Vary. A pokud budete ve Varech v období KVIFF tak dost možná budete stejně okouzlení, jako hlavní postava. Jinak tam ale chcípl pes. Co se samotného filmu týká, jedná se o mix černošské komedie v úvodu, hořkosladkého užívání života uprostřed a od počátku očekávaný happy end na konci. Normálně dvě hvězdy, ale díky ČR to bonusovou třetí získává.

Queen Latifah v tomhle filmu předvádí skvělý výkon, který vás vtáhne do příběhu. České prostředí je třešničkou na dortu a dodává snímku jedinečnost. Konec? Dost emotivní, jedna dvě slzy určitě ukápnou.
 
Je to přesně ten typ filmu, který si musíte pustit během Vánoc. Jednoduchý, krásný, s poselstvím. Rozhodně stojí za to!