Polski film (2012)

Je pravda, že v roce 2012 to mohlo svým způsobem vypadat nějak nově, dnes s odstupem času i když se ti čtyři stále někde míhají o ovšem působí jako celovečerní studentský film o nás o hercích, kteří se chtěli na plátně objevit ne jako herci, ale jako lidi. Což je za mě skvělý nápad a provedené vyloženě špatné nebylo, to nemohu říct, ale člověk si často u některých pasáží říkal, že je to buď už hodně mimo a nebo to prostě nedává protože nestudoval herectví a je střízlivý. Poláci a jejich jazyk, k tomu špetka normálnosti a chvílemi to vypadlo, že z toho něco vypadne, a vypadlo pouze to, že Liška, Matonoha, Polášek a Daniel a Budař jsou herci, kteří zvládají ten formát studentského filmu překrásně a jejich hvězdy tu s námi kolem toho roku 2012 byly a někdy ještě jsou, ale svítí spíš epizodně a hodně konkrétně. JAMU a obecně tenhle styl života je asi jízda, Pro nás diváky to byla troška exhibice, kterou ne vždy smrtelník pochopí a zasměje se.

Nie wiem, znacie filmy Petera Zelenki?Těši mě, že oblíbenec Poláků Petr Zelenka není sám, kdo se v novodobé české kinematografii pokouší o novou netradiční stavbu vyprávění.  Marek Najbrt se svými kumpány tady rozehrál mazanou hru s divákem, který si často nemůže být jistý, co právě sleduje. Polski film se dá brát jako experiment s filmovou formou nebo taky nadšenecké vysorozpočtové celovečerní video čtyř kamarádů z JAMU, kteří se chtěli vyblbnout. Jak ale už v úvodu avizuje maňásková krysa, je to ovšem i film o hercích. Ve formě totálního absurdního humoru (modleme za Poláška, aby mu bylo líto hladových černoušků.:D) vlastně nastiňuje různé zajímavé postřehy z herecko-filmového (minimálně) českého rybníčku. Možná někdo hrál docela dost, přesto se může stát, že zrovna na něj často lidi zapomenou.:D Vědomá spolupráce s tvrdým bulvárem mnohdy může být spíše prospěšná pro lepší propagaci. Na první pohled prestižní zahraniční koprodukce může dovléct projekt do řady ústupků....a na konec stejně musí hlavní hrdinku ,,někdo ´´ nadabovat.:D Jenomže někteří herci právě mají frustraci z toho, že se dokázali prosadit jen u mikrofonu. Polskemu filmu zkrátka  kromě drzosti, nechybí i upřímnost a srdce. Navíc oceňuji i tu opravdovou mystifikaci, se kterou do toho tvůrči šli. Dočetl jsem se, že například ta tiskovka ve Varech se Spáčilovou opravdu proběhla. Co se týče hereckého kvarteta, Daniel a Polášek mě baví takřka pravideně. Pánové Matonoha a Liška se mi trochu otrávili účinkováním v různých pochybných projektech..ale tady mě bavili stejnou měrou všichni čtyři v perfektně uvolněné a uvědomělé podobě. Co se týče té formy fillmu ve filmu o natáčení filmu o nátáčení filmu dokázal jsem se myslím docela dlouho i chytat (trochu mě zmátl hlavně doktor, který promluvil do kamery o tom, že ho nenapadlo, že spolupráce s panem Liškou skončí smrtí.:D) Na konci tomu ale trochu spadne řetez. Ačkoli se závěrečné třetině stále nedá řemeslně nic vytknout, forma začne být už na mě trochu moc zmatečná. A obsahově jako by tvůrci trochu nevěděli, jak dál. Pokud si ale pánové tak moc chválili modré plátno, díky kterému se mohli ocitnout kdekoli...zdá se mi závěrečné vyuštění, ve kterém se díky modrému plátnu propadli rovnou do FILMU celkem vtipné a logické.:o Na víc některými hláškami se bavím ještě teď.Já ti zahraju Marka Daniela líp než Daniel. Nebo Pavla Lišku. Mám udělat Lišáka?A co říci závěrem? Něco, co jako člověk s vadou řeci dost oceňuju.Teď dáme slepičkám na dvorku: ná-pipipi, ná-pipipipi!

Je to dobré, netradiční, hravé a těžko popsatelné. Něco mezi filmem, filmem o filmu, dokumentem, matrixem a realitou, kde se hranice nestírá, ale vlastně asi ani neexistuje. Jsou tam čtyři skvělí herci - Matonoha, Liška a Polášek. Má to výtečnou hudbu od Midi Lidi. Ruční kamera vypadá lépe než vMiami Vice. Kdo očekává od filmu nějakou tu nahotu, tak se tady taky uspokojí. Takže doporučuji, ale pokud někdo řekne, že to byla blbost, tak s ním asi nelze nesouhlasit.

Aby tento "film" měl u někoho vůbec šanci, musí ten onen mít hereckou branži za něco obzvláštního, pozoruhodného, úctyhodného. Což obvykle lidi mívají. Já ne. Herce venkoncem považuju za spodinu, za komedianty, za exhibicionisty na okraji společnosti. Což se v tomto národě nenosí. Ten herce, potažmo divadelníky, adoruje, v každé druhé větě cituje, memoruje jejich historky že života i natáčení (Donutil!), plní jimi statisícové náklady bulvárních plátků, volí na hrady a do parlamentů. Takoví Svěrákové, Havlové, Hrušínští, Werichové, Menšíkové, Polívky, Bohdalky, Ebenové, Kemrové či Lukavští se považují za mluvčí národa, za elitu společnosti, za největší Čechy, dávají se jim celoživotní ceny a metály, uvádí se do síni slávy, lepí se jim desky na rodné domy, plebs o nich píše monografie a točí filmy. Nelíbí se mi to, ale asi bych to nakonec i toleroval. Však i já mám pár divadelníků, kterých si vážím (Karel Čapek, Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Miloň Čepelka). Průšvih je, když se točí filmy o hereckých elitách, jako je Landovský, Kazma, Bartošová, Krampol, Sobota, Vondráčková... nebo Matonoha, Polášek, Liška, Daniel.

Polski film je všechno. Je to pravděpodobně velká improvizace, hraný dokument, reálný film, mystifikace, stačí si vybrat. Dobré a zábavné scény se míchají s těmi, které jsou podle mě už za hranicí a s dalšími vyloženě trapnými. Je to mj. také snímek o samotných představitelích, přičemž si utahují sami ze sebe, třeba Pavel Liška ze svého rozvodu s Kristýnou Bokovou či Tomáš Matonoha z účasti v seriálu Comeback. Tvůrci parodují přístup k bulváru i celý způsob natáčení či jeho financování. Jsou tam bezesporu vtipné scény a nápadité momenty, ale věru...není jich mnoho.