Jednou zlodějem (1965)

V tomto morbidním kriminálním dramatu je na Alainu Delonovi něco, co působí dojmem, jako bych objevila jeho jinou vrstvu, jako by někdo sloupl tu chladnou, naleštěnou pozlátko, na kterou jsem si v jeho francouzských filmech tak zvykla. Mluvíme přece o muži, jehož image byla postavena na stoicismu, na těch nečitelných očích, na tichu, které řeklo víc, než kdy dokázala slova. Ne, že by Delon nebyl všestranný, ale mnoho jeho nejikoničtějších rolí se opírá o tuto vzdálenou, záhadnou auru. Zde se však objevují záblesky něčeho jemnějšího. Dokonce i něhy. Scény mezi Eddiem a Kristine nebo ty klidnější chvíle s jejich dcerou působí uzemněně, intimně, jako by nás Delon pustil trochu blíž než obvykle.

Veľmi dobrá gangsterka s tak trochu netriviálnou zápletkou zločineckého podrazu, do ktorého je zatiahnutý 6 rokov zločinu sa vyhýbajúci Eddie Pedak a jeho rodina. Vďaka kvalitnej produkcii a výborným hereckým výkonom je atmosféra slušná. Naviac hlavného hrdinu postihne typicky tragický osud Delovnových postáv. 75%

Vizuálně povedené (Hitchcockův dvorní kameraman Burks), scénář asi mohl být lepší, závěr je každopádně silný. V barvě by to bylo slabší, černobílá tomuto druhu filmů jednoznačně sluší. Slabší čtyři.

... navždy jede v melodii podzemí. Navždy s jedem, té noci bez fraků... Baladickou patinu má loďka snů, myšlenka na štěstí, které podlehl. Muž z města franků, muž melancholických "dýšek," klasického epilogu, kterého se drží smutek nad skutky.

Zrejme najlepší americký film Alaina Delona a dovolil by som si poznamenať, že istým spôsobom ukázal hercovi cestu v žánru, ktorý ho najviac preslávil.