Pokoj (2019)

Pokoj jako nástroj k získání bohatství nebo jako lakmusový papírek, indikátor míry chtění bez hraničních hodnot? Ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka přeje dítě, začíná mysteriózní snímek koketovat s filozofickými otázkami a stává se téměř existenciálním dramatem. Mně se ten motiv tajemného pokoje líbil, zvláště pak prožívání hlavní hrdinky (výborná Kurylenko). Připomněl mi aktivitu, do níž jsem se zapojila na workshopu k posílení psychické odolnosti. Na papírky si napíšete pět věcí, které považujete v životě za nejdůležitější. A pak, naprosto nepřipraveně, musíte jeden z papírků hodit do koše a ještě vymyslet argument, proč se ho zbavujete. To fakt bolí. A to ještě nevíte, že postupně musíte vyhodit všechno. Ta hra je tak sugestivní, že vás semele a nastaví otázku, co jste ještě schopni přežít. Pokoj ukazuje, že čím víc papírků máš, tím víc můžeš ztratit. Škoda několika nelogických momentů.

Příjemné překvapení, jinak se to nazvat nedá. Je tam několik dobrých momentů. Třeba to vyhřeznutí ega při debatě o dítěti, kdy divákovi dojde, že panu umělci vůbec nejde o dítě, ale jen o jeho vlastní osobní dítě a holka slouží jen jako výrobní prostředek. Nebo ta ukázka bezbřehé fantazie, jíž oplývají děti, ale dospělí ani moc ne. A když vám to potom při tom telefonátu dojde, je to takový jako příjemný pocit, jo:-)

Zajímavě zpracovaný film, kde jsem na začátku byla trošku rozpačitá, ale hned po naskočení myšlenky se můžete oddávat propojení s pokojem.Taková hra s fantazií diváka. Děj je v podstatě jednoduchý, jen vytváří prostor k zamyšlení a úvahám. Zahalený do tajemna jednotlivých obrazů a závěrečné proměny ve finále byly úžasné. Ehmm jmenoval se tam někdo John Doe? Zajímavé jméno.

Keď sa konečne dostaneš ku kameňu mudrcov v kombinácii s Aladinovou lampu, čo si zaželáš? No decko, samozrejme, to by ajzlatá rybkaprevrátila oči a odplávala. 🐠 Ale možnosť mať absolútne všetko zvykne človeka meniť nahysterika, čo bolo asi vrodené, lebo medzi prvými želaniami uviesť obraz van Gogha je trochu zvláštne. Žiadna nesmrteľnosť či večné zdravie, prostefúriks prachmi, šaty a obraz. 🖼️ Nápad na film dobrý až veľmi dobrý, ale prevedenie mohlo byť mysterióznejšie a možno aj desivejšie. Raz stačí, na druhýkrát si už od filmu treba daťpokoj.

Zdařilá variace na téma kouzelného prostředku, který plní všemožná přání. Asi je dobře, že nic takového ve skutečnosti neexistuje a že způsoby, jak nekonvenčními prostředky hrábnout do soukolí reality, postrádají pohotovost i rozmach toho, co tu vidíme. Je to film o lidské nenasytnosti a pošetilosti. Pro každého existuje nit, na které jej lze utáhnout. Blaze tomu, kdo nebyl takovým pokušením vystaven. Zajímavé je, že plnění přání se zde omezuje pouze na určitý prostor. V jiných případech může být omezujícím faktorem čas. Traduje se, že Faust i Agrippa z Nettesheimu platili zlaťáky, které se záhy proměnily v odřezky rohů nebo v jiné bezcenné věci. Okultista by řekl, že manipulační prostor satanáše je omezený božími mantinely. Rozhodně však není nulový a ten, kdo ví, chce, odváží se a dokáže mlčet, si v něm může parádně zatančit (viz ve filmu). Samotný příběh je konzistentní a jeho závěr je dobře vymyšlený nemluvě o tom, že film nese morální poselství.