Podzimní zahrady (2006)

Pan ministr coby příslušník politické elity má jednoduchý život a bez rozpaků si užívá privilegií, které mu jeho postavení umožňuje - náročnou milenkou počínaje a vládní vilou konče. Odborářská demonstrace ale jeho postavením otřese natolik, že se rozumným východiskem jeví demise. Ministr se vrací zpět do rodné čtvrti, zpátky ke kořenům, ke svým přátelům a známým. Paradoxně zjišťuje, že se tady cítí mnohem líp než na prestižním postu. Jestli si někdo myslí, že jsem se právě dopustil spoileru, mýlí se. V případě Iosselianiho snímku nejde v podstatě vůbec o děj, nýbrž o styl, náladu a poetiku. Režisér používá absurdní nadsázku, zalidňuje obraz bizarními postavičkami a používá zvláštní humor, který zdaleka nesedne každému. Mám nicméně pocit, že se Iosseliani někdy ve své poetice utápí a ztrácí klíč k tomu, co chce svým divákům sdělit. Na druhou stranu ale vychází ve srovnání s Havlovým Odcházením, které je tak trochu o tomtéž, v mých očích jako jednoznačný vítěz už proto, že je ve filmovém světě doma, kdežto Havel se nedokázal odprostit od divadelního myšlení. Celkový dojem: 60 %.

Poměrně chaotický snímeček (kdo je kdo? jaký má vztah k hlavnímu hrdinovi? co se to právě teď na plátně vlastně děje?) vyprávěný osobitým stylem. Lehké vtipy, které většinou neurazí (pár byste jich sice spíše hledali v lacinějších komediích, ale to odpustíte), dokonce i pár slušných. Zároveň je nutné si zvyknout na určitou nadsázku, která však není předhazována jaksi "okatě", ale tak nějak nenápadně - skoro jsem si až říkal, jestli se nejedná spíše o různé scénáristické "boty", ale ta nadsázka se shodovala s poetikou filmu, takže myslím, že Iosseliani tam skutečně měl to, co tam chtěl mít, ať už to dává jaký chce smysl. S filmem jsem strávil příjemný večer, ale o žádnou pecku se nejedná._______Mimochodem Podzimní zahrady jsou jedním z nejúžasnějších filmů o kouření (podobnou chuť ve mně vyvolal snad jenom Blade Runner a Kafe a cigára .-) )

Dalsi z Iosselianiovych minimalistickych poetickych snimku, tentokrat z politiky o jednom zaletnem mininistrovy. Zase se tu setkame s partou hercu, ktere Iosseliani obsazuje do svych filmu. Nektere scenky jsou opravdu vyborne (rvacka valecnych veteranu, v prodejne rakvi, na ministerstvu atd.). Komu se libily Iosselianiovy predesle dva filmy, tak se bude libit i tento.

Mno jo, z lepsieho ista na horsie - to je jaxi proti ludskej prirodzenosti, holt zivot je tvrdy a drsny. Malo bolo  obycajnych dialogov + africki cernosi do toho   64 %

Hlavní myšlenka je docela zajímavá: ministr, který je nucen rezignovat a pak objeví skutečné štěstí. Ale kromě překvapivého obratu Piccoliho v roli matky zmíněného politika je to jediné zajímavé. Trvá to dvě zatracené hodiny, z nichž ta první je skoro dobrá a ta druhá extrémně nudná.