Plyn (1970)

V sedmdesátkách mě na doplnění kromě hororů čekaly ještě dvě sci-fi a nu a jedno z nich byl tenhle Cormanův hipísácký úlet. Prostě svět zasáhne plyn, který zabije všechny nad 25 a tak přežijí jen hipísáci a par gangů. Jako sci-fi to nefunguje vůbec, příběh neexistuje, celé je to jen sled nenavazujích absurdních situací do kterých se dostává šestice hrdinů. Ragbyový a golfový gang, Poe, indiáni, Bůh, atd... Občas jsem se zasmál (když ženská kterou chce znásilnit trojice chlapů je totálně utahá :D), je tu fajn muzika a natočené to je slušně. Ale stejně mě to přišlo jako totální kravina a výsměch sci-fi žánru. 2* jen proto, že narozdíl od podobných úletů či nezávislostí je to v podstatě bez problémů sledovatelné.

Ve vlastní autobiografii Roger Corman coby hlavní motiv své režijní tvorby vyzdvihuje nonkonformní hrdiny, kteří se bouří proti společnosti a autoritám. Ponechme stranou otázku, zda si tuto vágní rovinu zpětně dosazuje ovíněn uznáním ze strany evropských filmových kritiků a mladých amerických filmových intelektuálů, kterého se mu dostalo v šedesátých letech, nebo se snaží vydávat za přednost letité komerčně motivované vytěžování témat oslovujících mládež, hlavní cílovou skupinu brakových produkcí. Faktem zůstává, že v druhé polovině dekády natočil několik filmů, které jako žádné jiné držely prst na tepu doby. Průkopnický hit Divocí andělé (The Wild Angels, 1966), který zahájil módu motorkářských filmů, a celovečerní LSD úlet Trip (The Trip, 1967) silně rezonovaly s dobovou kontrakulturou. Zatímco Cormanovi žáci Peter Fonda, Dennis Hopper a Jack Nicholson přetavili zkušenosti nabyté na jmenovaných filmech do nejikoničtějšího hitu své doby, Bezstarostné jízdy (Easy Rider, 1969), kterou měl původně Corman produkovat, on sám éru volné lásky a protestů mládeže proti establishmentu završil ultimativním hippie bijákem. Bláznivá road movie, uvozená únikem bojového plynu, který zabíjí všechny lidi nad pětadvacet, vine svou cestu nazdařbůh kolem groteskních reliktů starého světa. Nevídaně obrazoborecká satira stejně radikálně a volnomyšlenkářsky jako ke konfliktu generací, společenským zřízením a americkým svátostem přistupuje také k zákonitostem filmového jazyka. Namísto konvenčního konzistentního vyprávění má Plyn spíše podobu mnohovrstevnaté metatextové sítě spletené z dadaistických asociací, nonsnsu, agitační symboliky a recyklace popkultury. Podobně pak formální zpracování v souladu s absurdně vyšinutým světem, který zachycuje, se noří do zběsilých jumpcutů, asociativních střihů a experimentálních stylových postupů. [psáno pro LFŠ 2016]

Nudne a plane, Roger Corman /Pit and the pendulum, maska Rude Smrti/ tocil v 70. rokoch uz len biedu. Dialogy tvorili uz len vatovoplane plky : 10 %

Od začátku až do konce nepopsatelné a neuvěřitelné. Směska všeho možného, která nepřestane překvapovat ani jednu minutu.

Nutnosť užitia akejkoľvek návykovej látky.