Trip (1967)

Každý může mít pomotané sny. Avšak my čistí jen když spíme a ti ostatní ikdyž bdí. S rozdílem že drogy člověka úplně zničí. Takže ve filmu vidíme představu režiséra jaké on by si přál sny proti kterým nic nenamítám. Akorát tam nemusel vkládat prvky kalejdoskopu. Akorát to člověka unavuje. Ale ta hudba v symbióze s atmosférou nočního života je boží. 💃

Známí(kolegové) Cormanovi poradili , že pokud chce točit film na tohle téma(LSD) tak by to měl i on sám vyzkoušet. A tak se taky stalo. Jenže dle jeho slov měl úžasnej trip a nechtěl aby film vyzněl tak, že vybízí k užívání této drogy. Proto potřeboval někoho kdo měl s LSD větší zkušenosti a zažil i tzv. BAD trip. A i proto scénář k filmu napsal samotnej Jack Nicholson. Ikdyž onThe Tripnejde brát ani jako film s nějakým souvislým dějem. A o to tady samozřejmě asi ani nešlo. Jde prostě o úlet své doby a snímek sám sebe prezentuje hned na začátku slovy, že jde o cestu do světa halucinací. Pro běžného diváka nejspíš nekoukatelná a nudná záležitost. 4hvězdy

Peter Fonda si šlehne LSD a je na tripu a co já s takovým filmem? Drogy neberu, mimózní feťáky nesnáším a psychedelické filmy bez děje mě ukrutně nebaví. A tohle je v souladu s názvem série tripů bez smyslu, bez děje. V druhé půlce se hrdina setkává s pár lidmi a pár scén je skoro zajímavých, ale nakonec to upadne zas do tripu. Navzdory krátké stopáži nekonečné, Corman měl zůstat u hororů a 1* za tu skoro nahotu (pěkná tanečnice na diskotéce).

Dennis Hopper podává návod ke sledování filmu přímo ve filmu hned několikrát: "Uvolni se a nech to plynout..." Souhlasím. Řekl bych, že je to jediný způsob jak tenhle snímek sledovat. Prostě: buď vypnete mozek, nebo projektor. Při poslechu psychedelické muziky člověk také nerozebírá každý jednotlivý tón. Zarelaxoval jsem a dávám plný počet bodů.

Enter the Void B-čkového filmu 60-tych rokov, Peter Fonda na tripe je minimálne tak kultový, ako vytripovaný Vincent Price v takmer o 10 rokov staršom Tinglerovi. __ Cormanov film predstavuje úžasne prostý, rozkošný a stoj čo stoj psychedelický pokus o zachytenie kontrakultúry 60-tych rokov. Banálne jednoduchý príbeh Jacka Nicholsona ponecháva všetok priestor pre rozstrel štylistických postupov, pokúšajúcich sa s naozajstnou húževnatosťou vizualizovať mysel hlavnej postavy na LSD. Byť v hlave Petra Fondu je dokonca oveľa zábavnejšie, než byť V hlave Johna Malkovicha :o). __ Viacnásobné expozície, hranie sa s kolorovaním, stop trikmi, asociatívnou a intelektuálnou montážou, videoklipovým formátom, štylizovaním mizanscény, ktorá pripomína dekorácie H. Warma etc. sebavedomo nesú celú "autorskú výpoveď". __ Spolu s Wild Angels azda najlepšie Cormanove filmy. Veľmi dojemné, sladko zjednodušujúce, exploatačné portréty dobového undergroundu so šťavnatou porciou autorskej vynaliezavosti.