Historky hrůzy (1962)

Třikrát  filmová POEzie na cormanovský způsob podávaná s Vincentem Pricem a za mě tedy jedna povídka lepší než druhá.  První Morella  dýchá skrze klasickou gotickou atmosféru a o pavučiny a mlhu není nouze, závěr má pak poctivě hororový. Druhá je nejlepší, anžto spojení Lorre a Price nemá chybu, osobně přiděluju body ale hlavně Lorrovi. Třetí pak asi nejnapínavější ze všech a Price v ní asi nejméně přehrává.

Silné 3.5 ...zatím. Jak tu někteří písli, 1.povídka je sice nejslabší, ale aspoň není tak natažená na úkor ostatních. 2. je pro mne osobně právě ta nejslabší a říkejte si, co chcete. Viděti totiž neskutečně špulícího rty Vincenta Price při sázkové degustaci vín, bylo opravdu úsměvné. Takový seladonek s knírem. Já vždy preferoval tuto H legendu bez onoho bordelu pod nosem.;-) Tlustý Peter Lorre, který zde má dokonce 1 jasnou narážku na ultraslavný film, ve kterém i hrál Cassablanca, byl vskutku, nechutný a já se vůbec divím, že mu ta jeho pěkňoučká (ham-ham) ženuška, nezahla či nesbalila kramle již dávno. Zazdíti totiž měla se svým špulirtiskem Fortunátem ona jeho a ne obráceně. A 3. povídka je v papírové formě působivý, pan Waldemar, který má též až vampiricky uhrančivou (co se týče 60tek, tak v tomto tedy vládnou...od Star Treku až po projekty jako tento) ženu. Takže bych to zatím viděl takto...1.povídka ***1/2, 2.povídka *** a 3.povídka **** . Tož tak.

Film, který je složený ze tří (čtyř) povídek od E. A. Poea, mezi nimiž je zfilmovaná i má nejoblíbenější, Černý kocour. Bohužel ty dvě už jsou slabší, a nejen v literární podobě, nýbrž i v této filmové adaptaci. Tou první zfilmovanou povídkou je Morella. Z počátku zde vidíme klasické prvky gothického hororu Rogera Cormana jako je staré sídlo plné pavučin, chodící tarantule po stole a mrtvá žena. Poté zazvoní u dveří 26letá dcera Vincenta Price a Price prohlásí zásadní větu celé toto povídky: "Morello, má milovaná ženo! Tvá vražedkyně se vrátila!" Bohužel tohle je jediná scéna z této povídky, o které se kladně hovořit. Zbytek povídky je velice nudný a nezachrání ji ani již zmíněné gothické prvky či strašidelně vyobrazený dům, který byl již použit ve filmu ZÁNIK DOMU USHERŮ. Poté následuje podle mě nejlepší povídka E. A. Poe, která i z těchto tří vyšla nejlépe v tomto filmu. Je jí Černý kocour, zde smíšený ještě s povídkou Sud vína amontilladského. Úvod je velice nudný. Vincent Price společně s Peterem Lorrem v ní jen pijí víno a až samotný konec naopak s počáteční nudou kontrastuje v excelentní finále. Kdo četl povídku, tak ví, jak to dopadne. Závěrečná zfilmovaná povídka The Case of M. Valdemar je vůbec tou nejslabší. Mě absolutně nezaujala. [400. hodnocení, 50. komentář, 71%]

Potrháte se leda smíchy. Hned v úvodu animovaný dům nad vlnami v neckách, umělé pavučiny, super nasvětlený dům a balsamifikovaná mrtvolka paní, co neumřela při porodu. Třikrát Vincent Price a třikrát ubohost, kterou nezachrání ani dabing Petra Štěpánka. Druhá povídka je jak jak Barnabáš trochu přebral (Jiří Bruder) a pak si hrál na pana Rutharda z Kutné Hory (vygooglete si to), třetí povídka je o chlípníkovi, co neváhá využít hypnózy, aby si zatrtkal s budoucí vdovou. Atmosféra nula, rekvizita nula, nápad 20 %. Peter Lorre měl fakt super oči.

Vincent Prajs je pre mna hlavne hororova legenda, ako tak pozerqam, neboli mu cudzie ani komedie. Tu vsak ani nejde o hororovu komediu, ale skor o ciernu komediu. zasmiat sa obcas dalo, ale zufalo malo, bat som sa nebal, nebolo coho. Prva poviedka vyslovene nudim, som mal chut vypnut to. Potom sa uz cosi rzbehklo, ale rezisersky sa Corman teda nijak neprekonal, Peter Lorre /Casablanca/ bol na urovni. Tak hlavne kvoli legende menom Prajs dam 60 %