Play mam'zelle Nitouche (1972)

Jednoducho nádhera, Labuda fantastický, Huba a Haverl výborní a Evička to zvládla veľmi dobre - škoda, že tak skoro odišla, miesto jej posledného odpočinku sa nachádza asi 150 m od nášho domu, občas tam zájdem.

Eva Kostolányiová v tomto minimalistickom prevedení muzikálu vyslovene exceluje. A to aj pri hercoch prvej ligy, ktorí sa museli opičiť vo svojich dvojrolách, spievali s určitými ťažkosťami, pričom Eva s absolútnou ľahkosťou spievala, tancovala a hrala ako rodená herečka. Práve za ňu filmu jednu hviezdu pridám, hoci mi vadili občasné chaotické pasáže a unáhlený príliš jednoduchý záver.(07.08.2019)

Pro mne nahodile nalezený vynikající kus 'Lubomíra Feldeka a Jozefa Pálky, kterým se podařilo pozoruhodným způsobem modernizovat starou operetní látku do i dnes překvapivě moderního tvaru, v němž tradiční poetika žánru slouží jako svébytná vnější kulisa pro nespoutané mládí doby před třiceti lety, které v tomto rámci rozpoutává zdánlivě nevázaně bujnou, ve skutečnosti však strohé kázni promyšleného tvůrčího záměru podrobenou strukturu nadčasově působivé televizní inscenace. Úspěch tohoto kroku by byl však nepředstavitelný bez hereckého i pěveckého koncertu kvarteta osobností, které ztvárnilo hlavní role. Při vší hluboké úctě k mužským představitelům první místo náeží tragickéu talentu slovenské kultury, přední slovenské zpěvačce své doby, výrazné talentované univerzální osobnosti Evě Kostolányiové, jíž tehdy zbývaly - věděla o tom - tři roky života naplněného bolestmi a prodlužujícími se pobyty v nemocnici. Herecky - byla to její první velká dramatická příležitost - tato vlastně barová zpěvačka vedle svých skvělých kolegů ze souborů Nové scény a Slovenského národního divadla minimálně obstála; pěvecky pak vysloveně zářila; její takřka herecký smysl pro text, suverénní vyzrálé ženství překvapivě mladé 29leté dámy, rozverné v šarmu a strhující ve své osobnostně lidské suverenitě, okouzluje a podmaňuje i po desetiletích, která uplynula od její strašné smrti. Ale i mužští kolegové - Leopold Haverl v přesvědčivé dvojroli herečky Corinny a poručíka místní posádky, Marián Labuda jako strhující abatyše i nabubřele karikaturní operetní major právě tak jako neméně strhující Martin Huba oscilující mezi operetním autorem a klášterním varhaníkem - jsou skvělí a odvádějí doslova hvězdné výkony svých životních uměleckých drah (Labudovi a Hubovi tehdy ještě nebylo třicet let, o něco starší Haverl úrávě překročil kristova léta). Sarkastický odstup naznačuje i jiný režijní prvek - zhruba polovina jeptišek má při detailních zábrech kamer jasně mužské pohlaví. Obdobně působí i strmě gradující závěr za běžných okolností triviálně překvapivých prvoplánových odhalení plnících úlohu brány předem daného jednorozměrně - brakově - šťastného konce: Namísto výkřiků a obligátních objetí a polibků nastupují titulky. Prvotní umělecká trivialita výchozí předlohy byla povýšena na skutečný umělecký čin, jeden z mnoha démantů proslulých slovenských televizních pondělků šedesátých a sedmdesátých i osmdesátých let minulého století, na které česká divácká veřejnost čekávala s netajenou nedočkavostí a potěšením.(30.08.2009)

Sportovec to vystihl. Tehdy slibní mladí (později přední) slovenští herci skvěle obstáli a s invenční Pálkovou režii vytvořili grotesku či parodii původní operety. Dodnes výborná zábava.(21.11.2021)

Neuvěřitelná crossdressová šílenost. Nie, raději klasiku nebo Oldřicha Nového.(07.07.2018)