Kovodělník Mimi, zraněný ve své cti (1972)

Uplakaný paroháč, ďalej vlastne i akýsi kovoobrábač, a k tomu vskutku aj komunista, čiže ústredný protagonista →Carmelo Mardocheo, ktorého v podstate úplne všetci neprezývali nijako ináč, než teda práve ako "Mimì," mimochodom, bývajúci kdesi na Sicílii, a následne sa vydávajúci na vandrovku nielen azda iba do Turína, ale to už je určite otázka jeho prípadného vkusu/nevkusu, na čo sa ešte zmohol neskoršie, kam všade ho zaviedli túlavé čižmy; podľa zase môjho vecného názoru, sa tentoraz táto talianska autorka v podaní Liny Wertmüllerovej → akosi nadmieru „utrhla z reťaze” v zmysle toho, koľko žánrových vôd namútila na jednom mieste; postupom času sa stávalo i čoraz ťažším orieškom sa poriadne vyburcovať v konkrétne až v takto "nepriaznivých podmienkach," pričom zhruba do prvej polovice trajektórie → som plával bez akýchkoľvek väčších problémov, plavecký štýl v podobe dynamického kraula, no počas nasledujúcich metrov ma začínali čoraz viacej spomaľovať akési vodné víry, ktorým som musel len s veľkou neochotou čeliť, ak som vôbec chcel pomýšľať na to, že sa hocakým spôsobom dopracujem do cieľa, čo sa mi napokon síce podarilo, ale s obrovským vypätím všetkých síl; nastala strašná vyčerpanosť.•Výhrady by ani tak nesmerovali k hlavnému predstaviteľovi v stvárnení Giancarlom Gianninim, i keď ani jeho dejové postupy sa koľkokrát nevyhli čudným úvahám; snažil sa, čo mu všetky sily stačili, ale znovu som mal taký dojem, že si z neho režisérka urobila „fackovacieho panáka”?•Najskôr mám len rozporuplné pocity, čo mi to za guláš naservírovala dotyčná [šéf]kuchárka, z ktorého sa mi dostalo iba žalúdočných problémov. → Ďakujem veľmi pekne za takúto pokazenú chuť...

Dali jsme si to v deštivém letním odpoledni s Kamošem na Tannera, který není nikde ani magistr, natož docent, ale byli jsme nadšeni. Je to našlapané, vymakané, zábavné, příběh se line bez schémat; je v tom kus módy (ty svetry!), kus politiky, hodně komediantství: je vidět, že tvůrce to maximálně bavilo. Dal bych tomu samosebou třeba čtyři, ale obecně spíš ubírám, takže proč ne: kulhá to děsivě v dramaturgii, je to jak italský design - občas Lině něco ujede proporčně, u něčeho najednou dlouho nevíme proč, pozadu v motivacích i reakcích zůstávají postavy i společenské vrstvy - ale holt když zmoknou "italky", taky už v nich Jizerky nepřejdete. Melato si pokračování své role zahrála v Drahý Michale od Monicelliho.(30.07.2025)

Carmelo Mardocheo, detto Mimí, to sice dotáhne až na kováka (tak jsme jim, a sami sobě, říkali v Adamově, dokonce jsem slyšel, jak někdo označil i Adamov za Kovákov), ale na řádnou odborářskou práci nemá čas, protože je zraněn ve své cti. Aby tuto ránu zacelil, podniká a prožívá různé volovinky, ze kterých může být někdo nadšený a jiný zas ne.(18.05.2025)

"Abych mohl volit, potřebuji k tomu snad čisté nohy? A koho to vlastně volíme?"Lina Wertmüller patří do skupiny režisérek, jejichž tvorbu chci určitě více poznat, akorát po dvou výrazně lepších zkušenostech jsem se s ní tentokrát částečně minul. Velice mě na filmech madam Liny baví až sarkastická nadsázka, objevující se v břitkých dialozích na politická a jiná společenská témata, její komedie mě místy v tomhle směru dokážou i nahlas rozesmát. Vedle toho mě zde také hodně bavily scény, v nichž je vzájemné jednání mezi mužskými postavami stylizováno do gangsterky, což vnáší do filmu z převažně dělnického prostředí netradiční a svěží ozvláštnění. Podobně se mi líbilo, když vyvrcholení snad nejromantičtější sekvence filmu podbarvila režisérka hodně netypickou hudbou, díky čemuž se hravě zbavuje jakéhokoliv spádu do kýče. Jen ten příběh kovodělníka Mimiho se dvěma ženama jeho života mě časem začínal nechávat lhostejným, snad i proto, že mi hlavní hrdina se svými častými proměnami ve vzhledu i chování časem přestával být co jen trochu sympatickým... a scéna sexuálního svádění, kdy sledujeme zadek tlusté ženy vytasený v detailu do kamery, byla až nechutně bizarní. Nicméně bylo zajímavé počkat si na konec a zjistit, jakým směrem se paní režisérka s ústředním tématem manželské nevěry rozhodla vydat ve finále. Na Itálii v době nedlouho po dost pozdní legalizaci rozvodů jistě odvážné... Poslední minuty, včetně jedné krásně zádumčivé, neotřelé „vánoční“ scény mi dojmy pozvedly, byť na vyšší hodnocení u dvouhodinového filmu to již stačit nemohlo.[60%](23.10.2024)

Hodně vtipná komedie o strastiplný cestě chudýho Siciliana za štěstím. Jako všechny filmy od Wertmüller, i tohle je společensko-politická satira, s akcentem faktu jak je mafie zainteresovaná v odborech. To je významný rys, který Italové úspěšně importovali do Ameriky.  A opět vrcholně zahraný - Giannini a Melato.(26.01.2022)