Pistol Opera (2001)

Pistol Opera je lyricky remake najznamejsieho filmu S.Suzukiho - Branded To Kill so silnym poetickym vizualnym spracovanim, plny - na europsko americkeho divaka - divnej japonskej extravangancie a uletenych akcnych scien, ktore by kde jaky hollywodsky reziser tomuto uz 80 rocnemu japoncovi mohol len zavidiet. V Midnighteye.com o filme napisali - Tento film je viac ukazkou filmovych moznosti ako filmu, ktoremu ide o pribeh. Je to ukazka moznosti, ktora charakterizuje celu Suzukiho tvorbu a aj napriek jeho vysokemu veku, dufajme, ze bude co najdlhsie pokracovat.

Není to úplně špatné, ale ta divadelnost mi tam prostě nesedla. Přehrávání a podobně mi až tak nevadí, jen ty interiéry mi nepřišly moc dokonalé. Nicméně se mi líbilo jak si režisér hraje se střihem a vůbec si nedělá hlavu s návazností záběrů a nějakou kauzalitou. Některé scény byli výtvarně řešené výborně, hudba vybrána stylově, příběh víceméně klasika - jen rozsekaný po vzoru Lynche a slepený do japonské koláže, kde nic není nemožné. Možná tomu dám ještě jednu šanci.(02.03.2013)

Mám Suzukiho nenapodobitelnou tvorbu velmi rád a tento film je v jejím rámci skutečně výjimečný. Jednak tím, že jde o ultraoriginální remake slavného Branded to Kill (který však z původního díla nechává pouze esenci, prostředí nájemných zabijáků a základní dějovou kostru), druhak svou šílenou, intenzivní vizuální stránkou a třeťak (to už zní hodně kokotsky;)) pouhou skutečností, o kolik dále se již SS autorsky nacházel v době, kdy impotentní (až na čestné výjimky - viz Jarmusch) Hollywood vykrádal jeho stylové scény z 30 let starých kousků. Silné **** a velké uznání za naprosto nové pojetí + skvěle upravený konec. (Mmch hudba skvěle koresponduje s obrazem, zejména častý najazzlý reggae motiv nenuceně spoluvytváří atmosféru.)(26.05.2010)

Ešte viac uvoľnená narácia ako i väčšia miera lyrickosti oprotiBranded to Killobsahujúca širokú paletu podružných motívov (príde aj na tibetský budhizmus s Karmapovým "stromom emanácií"). Hudobná zložka podkreslujúca osudovosť sa skoncetrovala na "džezovú" trúbku, zredukovaná bola aj sexuálna živočíšnosť postáv, naproti tomu obraz - obohatený o farebnú hýrivosť spolu s častým užitím štúdiových interiérov miestami silne inklinuje k divadelnému aranžmá. Vo výsledku veľmi pocitový film, ktorý dôraz kladie primárne na "ako" než "čo". Apropo, viaceré zábery a v rámci nich konfigurácia jednotlivých objektov (snímanie akcie z profilu a vertikálne jazdy kamerou) ako i výtvarné riešenie poukazujú na neskoršiu Parkovu inšpiráciu pre svojuLady Vengeance.(10.01.2006)

Mám rád japonské experimenty s formou, ale toto mě absolutně minulo. Za zmínku stojí jen pár nápaditých kompozic a kvalitní práce kostymérů.(04.11.2024)