Pierre Richard - tichý muž (2018)

Tenhle dokument jsem přehlédla a dostala se k němu až letos díky francouzskému institutu v Praze. Některé filmy s P. Richardem mám moc ráda už od dětství a pamatuji si, když jsem ještě jako studentka střední školy viděla poprvé v kině "Hořčici". Od té doby jsem nevynechala žádnou premiéru s tímto skvělým komikem, jehož sláva už také pominula. Až teď s odstupem času si uvědomuji, že ne všechny jeho filmy jsou tak dobré, jak mi přišli na první shlédnutí. Přesto se v jeho kariéře mnohokrát urodilo a jeho duši a vztah k herectví a humoru odkrývá tento dokument.

Tento famozní herec je dle mého mladšími přehlížen i kdyý jeho dílo je nesmrtelné. Dokument je zajímavý, pojatý z mnoha směrů. Umělecký. Hluboký a tichý jako sám Petr. Nutí k zamyšlení. To správný komik umí. Rozpoutat emoce nenásilnou cestou. Jeho krásné oči zrcadlý krásnou bytost. Tento muž má můj největší obdiv. Dokument vysvětluje život a dobu kdy Pierre tvořil. Také zajímavý výlet do historie. Historie také komedie a grotesky. Děkuji. V určitých částech se mluví také o naši malé zemičce to  je další plus.  Mám také stejnou prosbu jako uživatel 5tipes.

Ukázkám z mnoha filmů je věnován dostatečně velký prostor a také sám herec je prezentován v několika civilních projevech či debatách. Mnoho nových informací jsem se nedozvěděl, jelikož jsem velkým fanouškem francouzského herce, ale něco se našlo. Pokud máte Richarda rádi, bude se vám líbit i dokument. A je také dobře, že i zde herec hovoří dabingovými ústy Petra Olivy.

Dvě hvězdy za dobové rozhovory a ukázky z natáčení tehdejších hitů, ale ty mluvící hlavy, které mi jako divákovi podsunovali co a jak Richard natočil a proč a jaký to mělo prapůvod v jeho rodině, sorry ale pro tyhle domněnky nebyl jediný relevantní důkaz, to jsou věci o kterých měl mluvit sám mistr. Filmoví kritici, co si hrají na psychology? Ti tenhle dokument zabili, nemluvě o tom, že vlastně o díle Richarda toho moc neřekli, co třeba filmy se slavnými kolegy, co filmy po éře sedmdesátých let? Pro tvůrce tohoto dokumentu nepodstatné. Asi jsem čekal trochu standardnější dokument s chronologicky seřazenou tvorbou.

Naprostý souhlas s Enšpíglem. V tomto případě opravdu nepotřebuju poslouchat řeči nějakých mudrlantů o definici roztržitého člověka, společnosti apod. Mnohem víc bych ocenil rozhovory s Pierrovými kolegy (Depardieu, Veber, Zdi, Birkin, Maccione atd.) A nezmínit se ani písmenem o Vladimíru Cosmovi je těžký hřích. Na druhou stranu mám velkou radost z ukázek z archivních rozhovorů s Pierrem, s pantonomických meziher , dabingu Petra Olivy a hlavně závěrečného dojemného zařazení Pierra do síně slávy mezi jeho oblíbené grotestní komiky.