Pevnost (2012)

Hodně absurdní situace, která se děje v Podněstří, které je, co se týče svého statusu velmi ojedinělým úkazem. Část Moldávie, které je velice pestrá svým národnostním složením a je zde silný ruský vliv. Jakoby se tu čas zastavil někdy v 90. letech. Kdybych nevěděl, že tento dokument je z roku 2012, tak bych tipoval, že je starý klidně více než 20 let. Co se týče řemesla, tak tu nemáme žádný hlas, který by uváděl do situace a samotní filmaři jsou vyjma jedné scény hodně v pozadí a nechávají mluvit pouze místní aktéry. Asi by to šlo udělat atraktivněji a zároveň stravitelněji s nějakým rychlým intrem.

Taková velmi slušná pohlednice z Podněsteří. Pro mnohé nic nevypovídající záběry jsou pro mne jakousi vzpomínkou a v některých aspektech i nostalgií. Větší hloubku toho co se děje v Podněsteří jsem nečekal. Jak jsem psal, spíše povedená pohlednice. Možná v tom kontextu nesedí název "Pevnost", ale prostě je to ruská bašta směrem k západu. Větší piplání v politice (klady vs zápory) by dle mého dokumentu uškodily. Zajímavé je to shlédnout teď při/po vývoji na Ukrajině.

Oveľa lepšie ako vidieť tento dokument je Podnestersko navštíviť. Bol som tam tento rok dvakrát a bolo to úplne iné Podnestersko. Možno sa s novým prezidentom za tie tri roky niečo zmenilo... Ruský vplyv tam je, socializmus ako vyšitý, ale ľudia mi vôbec nepripadali zúfalí. Oproti zvyšku Moldavska je tam až neuveriteľne čisto a pekne. Kým v Kišineve sa váľajú odpadky po ulici, v Tiraspole nemáte šancu niečo také vidieť. Problémy s natáčaním? Až také zlé to zase nebolo, keď ich nechali iba tri hodiny posedieť na stanici a pustili ich a ešte im aj materiál nechali. Ak by tam boli voči cudzincom zaujatí, skončili by oveľa horšie. Aj my sme fotili a kamerovali všetko zaradom a nikto k nám nič nemal. A zažili sme aj neuveriteľnýincidenta prežili sme to. Na druhej strane si treba uvedomiť aj to, aké možnosti tí ľudia majú: Nechať sa asimilovať Moldavcami? Odísť do Ruska a nechať územie Moldavcom? Čo by ste robili Vy, keby ste tam žili?

Čtu zde bizarní komentáře s otázkami ohledně toho, proč byl tento film vůbec natočen. Odpověď přitom dává tento film sám. Je dobré vidět, v jaké atmosféře tato "zona" žije. Nejlepší na tomto dokumentu je bezděčné zachycení takřka ve všech veřejných prostorech přítomné propagandy - vymývání mozků - ve prospěch ideologické doktríny panující v této ruské kolonii. Autoři filmu za svoji pravdivou výpověď zaslouží velké uznání, přinejmenším moje získávají.

Faktom je, že Moldavsko je najchudobnejšou krajinou Európy, Podnestersko si realizovalo jazykovú autonómiu so všetkými z nej vyplývajúcimi ekonomickými a politickými dôsledkami pod ochranným pláštikom Ruska. Obyvatelia sa nechcú spojiť s Moldavskom, Moldavsko sa nesnaží Podnestersko unifikovať so zvyškom štátu. Film na mňa pôsobil úplne typicky v duchu mimovládnej dokumentárnej agendy - pár záberov totality (vojenské parády, večný prezident), všadeprítomnej polície, dohľadu, výpovede disidentov a pár súhlas/ých viet bežných ľudí (jednoduchších, ľahšie manipulovateľných). Fajn, veď takto sa to dnes robí - prísť, nekomentovať, ponúknuť len výpovede tých, čo sa to týka a pár záberov z médií. Nechuť ísť pomerom hlbšie pod kožu, popísať bližšie i výhody režimu v područí mafiánskych obchodov (pretože mafiánsky systém riadenia je niekedy aj efektívny a ponúka bonusy), teda radšej vynechanie kladov, lebo by to nevyznelo tak jednoznačne, ale hlavne by to bolo príliš zložité. Radšej dlhé, nekomentované zábery. A názov evokujúci absolútne ohraničenie sa - vytvorenie bašty čohosi úplne netypického. Pričom, opakujem sa, ide len a len o dôsledné uplatnenie si kolektívneho menšinového práva (právo na jazyk). Čo je pomerne nezvyčajné, ale v regióne byzantínskeho strihu, založenom na nadstave polície, armády a všadeprítomnej byrokracie, snáď aj pochopiteľné.