Persona non grata (2021)

Asi len zaujímavá zápletka a vcelku fajn soundtrack v závere rozhodli o tom, že iba tesne nedávam odpad. Pretože rozuzlenie ma extrémne nasralo. Ponechajme teraz stranou fakt, že v ideologickom konflikte, ktorý sa nám tuna podsúva, sa nedá sympatizovať ani s jednou stranou (či už s ultra-konzervatívnymi vidlákmi alebo progresívnymi extrémistami). Avšak je tu iný vážnejší problém. Totiž jediným logickým krokom po zistení hlavnej (asi) „hrdinky“ že brat si berie za manželku špinu, ktorá ju v mladosti šikanovala a zničila jej život, by bolo v momente sa otočiť a ísť naspäť odkiaľ prišla a definitívne spáliť všetky mosty (o čom by ale potom celý film bol, že?). Namiesto toho sa nechávala opäť ponižovať už iba svojou prítomnosťou v nekomfortnom prostredí, a záverečný trápny happy end to zaklincoval už úplne. Obete systematickej šikany musia najlepšie vedieť, že pre nejaké odpustenia a zmierenia nie je v takýchto prípadoch priestor. Sviňa ostane vždy len sviňa!

Emocionální portrét dvou žen, které mne od začátku iritovaly. Postupně jsem si uvědomil, že to je záměr režiséra, který ukazuje, jak nelogická a nevyzpytatelná může být lidská psychika. Oceňuji barvité vyobrazení dánského venkova a atmosféru filmu, která mě nutila přemýšlet nad tím, co vlastně způsobuje konflikty mezi lidmi. Nejde o odpočinkový film k relaxaci, a tak je potřeba k němu přistupovat + je potřeba počítat s tím, že hlavní postavy člověku mohou pít krev, na což se snažím sám trochu povznést při svém hodnocení:70%

Vo svojej podstate to po scenáristickej stránke nebolo vôbec na zahodenie. Ale to spracovanie a celkovo postavy pôsobili dosť podivne a predovšetkým nesympaticky. Ani neviem, ktorú postavu by som tu vyzdvihol, lebo každá jedna mala nejaké "defekty". Laura/Irina je typický príklad degradácie osobnosti, ktorá túži po pozornosti, čomu zodpovedá aj jej výstredné vystupovanie a zjav. Ostatok rodiny sa tiež nemá čím popýšiť. Pointa je dobrá, aj posolstvo, ale to je predsa len málo na to, aby mal človek celkovo nadpriemerný dojem. Mimochodom, ako komédiu by som to rozhodne nezaradil (skôr rodinná dráma). 2*

„Přiznávám, že trpím hrůzou z místa činu. Ať fabuluju sebevíc, vždycky se cítím divně, když se vracím domů.“A ta hrůza brzy nabude přesných kontur a Laura pozná, že měla dát na svůj vnitřní pocit…Ono se to může zdát krásné. Po letech se vrátit do rodné hroudy, poznávat místa, tváře, pocítit nostalgii. Jenže ne vždy musí být takový návrat příjemný, někdy to může být peklo, když vyplují na povrch stará traumata, nevyřčené výčitky a přítomnost „nežádoucí osoby“ je vše, jen ne kvitována. Od první interakce Laury s ostatními postavami je publiku jasné, že pro ni bude platit ten druhý případ. Na druhou stranu tím, jak je Laura ublížená, podrážděná a vztahovačná, si u diváka moc sympatií neudělá. Nepříjemných, dusných scén přibývá a napětí pozvolna graduje. A na tom film staví. Jde o tragikomedii, která sází na divákovu škodolibost a zlomyslné vyžívání se v hořkých, pro protagonisty trapných situacích. Místy jsem se bavil víc, chvílemi zase méně, nic neřešící závěr to mé rozhodování mezi 3/4* nakonec překlopil na lepší průměr.

Skandinávská svatba, jako zjevení minuých událostí ve světle zamlčovaných citů a (pseudo)pravd, je už téměř standardní situací. Tenhle film má ale několik rovin a vrstev. Zmíním se jen o dvou: Laura (s novým křestním jménem, krátkými vlasy a jinými názory) tu v žádném případě není osobou nežádoucí či nechtěnou, pro celou  pospolitost představuje jedinou (snad za celý život) šanci, jak reflektovat svůj vlastní život, jak si svoje názory obhájit před sebou samými (ve filmu o tom mluví v tomto smyslu i její matka). Laura ve svém rigrózním (viz rigorózní zkouška) prosazováním pravdivých verzí svého života prokazuje jen svojí nedospělost (podobně o tom svědčí i změna jména, vlasů, postojů - o její infantilitě mluví nevěsta Catrine). Zde má šanci si uvědomit, že místo, odkud pochází, nelze změnit, změnit se může jen sama. Bude to v jejím zájmu? - Laura je tedy vysoce žádaná a měla by se objevovat ve všech společnost a neustále znejisťovat zavedený řád věcí i sebe samu.Laury je třeba, aby dala do pohybu stojaté vody. Stojatých vod je třeba, aby daly do pohybu Lauru.