Patrick (1978)

(australská 113 minutová verze nebo italská)Napínavý film o svérázné zdravotní sestře v krizi, která si najde práci v oddělení s ležáky a začne jí zajímat pacient v kómatu. Bavilo mě na tom, jak jsou napsané postavy a jejich vztahy, jak se film vyvíjí (vůbec bych tam nedával úvod, aby to bylo víc záhadnější) a nenápadně sem tam padne nějaké vyjádření k eutanázii. Režisér preferuje původní australský sestřih s ok hudbou od Briana Maye, ale viděl jsem i o něco kratší italskou verzi s alternativním výborným soundtrackem od skupiny Goblin, kde italský hysterický dabing dává filmu trochu zábavnější, známější náladu pro fanoušky italského hororu - obě verze jsou fajn.

Patrick je vrah, co skončil v komatu, kde se o něj stará milá sestra. Primář ho má na pokusy, vrchní sestra je mrcha jak z "Přeletu" a hrdinka řeší dva chlapy. A Patrick vnímá okolí a ovlivňuje ho telekinezí. A sledujete sice slušně natočené a zahrané, ale neskutečně utahané lékařské drama a čekáte kdy se rozjede ten horor. A čekáte a čekáte a čekáte a najednou je konec a horor nikde. Pár telekinetických scén, jedna smrt mimo záběr, pár nechutných scén (spálené ruce o kastrol brrr!!) a finále slabé jak čajíček. To vše roztažené skoro na dvě hodiny... objektivně je to asi za víc, ale mě to tak unudilo, že to nakonec spadlo na 2*.

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.39 - AUSTRÁLIE- Zručně natočené a po většinu času s funkčně silnou podmanivou atmosférou (což je přednost většiny australských hororů), ale nevyhne se to zbytečným místům a stejně jako u Her na cestách to není víc než mírně zestárlý průměr, který svůj námět nechce víc rozpracovat (třeba psychologicky). Pak by Patrick byl výraznější i hororovější, ale takhle sází jen na atmosféru, která sice je dobrá, ale nic navíc po ní nezůstane. Sedlo mi to ale víc, než remake, který má stejné vady a k tomu je ještě dost nudný. Z originálu si aspoň zapamatuji skvěle natočenou úvodní scénu či vracení se k motivům posmrtného reflexu žáby, ze kterého vzešla nejedna zajímavá, byť podáním rozporuplná scéna. Tu poslední jsem bral spíš jako projev zestárnutí díla než jako komedii, ale víc mě takhle "rozhodil" klasický hororový konec, který mě spolehlivě naštve vždy a všude. 3*

V roce 1978, dva roky po hitovéCarrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrilleremZuřivost). AustralskýPatrickje výrazně komornější než britskýDotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková strukturaDoteku- Patrick vlastně působí jako roztažení závěruDotekuna celovečerní stopáž. Pár napínavých scén (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a laCarrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem.

Najlepsi film co sa tyka telekinezy je genialna The Medusa Touch s Burtonom. Toto nebolo vyslovene spatne, len rezisersky nic moc - Richard Franklin natocil perfektny film Road Games 1981, este aj to Psycho 2 sa celkom dalo. Tu uz ale sa reziser dostal do vod siveho, sediveho priemeru - a z tychto vod je najtazsie vystupit. Skoda toho spackaneho zaveru, hlavne ked film divaka navnadi na fajnovu podivanu : 65 %