Pátá čtvrť: zmizelé město pražské (2011)

Poeticky až mysteriózně laděný dokument s příhodnou titulní písní, která sama o sobě přidává hvězdičku navíc. Miluji půvabné akvarely staré Prahy Václava Jansy i obrazy zmizelé Prahy Jana Minaříka, takže můj obdiv má i tým grafického studia, který mě svou filmovou řečí (ve tři dé animaci) dokázal vtáhnout do podmanivé atmosféry této prastaré městské čtvrti. Vyprávění a vzpomínky současníků mně překvapivě dojem z filmu nekazily. "Každý den něco začíná a něco končí. Čas je vyměřen všemu, prchavé vteřině i věčnosti. Zvěčnit okamžik, ta marná odvěká vzpoura proti času! Sbohem, ghetto." Genius loci pražského ghetta nezmizí, duch a síla místa tady zůstává... a zůstane.

O zaniklém starém židovském městě toho v tomto dokumentu bohužel moc není. Jde především o vzpomínky na dětská léta současných slavných osobností. Nejde však o nic moc zajímavého, jsou to většinou klasické dětské příhody, které se mohly stát kdekoli... o atmosféře Josefova toho moc neřeknou. A to ani raději moc nezmiňuji to, že dokument až na pár rádoby dramatických poznámek a podivných hraných sekvencí vůbec nepřibližuje slavnou Pátou čtvrť (nebo aspoň její metafyzické pozůstatky, jak je napsáno v popisu výše), která zanikla pod koly bouracích strojů během neslavné pražské asanace. Škoda, to jsem především očekával...

Tak to je tedy slátanina! Od všeho trochu a ještě k tomu většina uváděných skutečností a vzpomínek nemá se zmizelým židovským ghettem nic společného! Škoda slov! Dobrý komentář honajz.

Velmi poetické vzpomínání starousedlíků na čtvrť, která byla nenávratně ztracená už v dobách, kdy byli ještě malí caparti. Ale i když ze starého Josefova zbylo jen torzo, procházíme-li nad ránem, ještě v tichu, jeho křivolakými uličkami, jako bychom za sebou slyšeli kroky jeho dávných obyvatel.

zhlédnuta 89minutová verze