Pastorále (1975)
Sledovat Pastorále online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Pastorále
Čtyři městští hudebníci přijeli na letní byt. Tak by se dal shrnout děj tohoto filmu. Na půdorysu střetu a dočasné koexistence dvou světů reliéfuje režisér odlišné hodnoty dvou nesourodých společenských skupin, ale brilantně rovněž ukazuje, jak se mohou doplňovat v médiu zvaném film (zvláště když začne dlouhý podletní déšť). Pastorální, tedy venkovský film, je navíc prosycen celou řadou mikrodramat motivovaných každodenními zvyky živočišného druhu zvaného člověk, navíc člověk sovětský v době kolchozů: sledujeme každodenní příjezdy a odjezdy kolchozníků na pole, sousedské hádky, obdělávání půdy, ale třeba i kradení materiálu, papalášský lov pstruhů pomocí granátů anebo prostě veselení se navečer s domácí pálenkou a vínem. Když hosté odjedou, zbyde v nejcitlivější dívence hostitelské rodiny lehký smutek – adresy má, třeba se vydá do města.
Témata
Obsazení
Podobné filmy jako Pastorále
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (3)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Zidealizovana realita v ruralnom prostredi ZSSR, pricom to bola regulerna Risa Zla, cely ZSSR, materialu a dokazov je k tomu spusta 69 %
Zdroj: ČSFD.cz (2026-04-05)Srovnání s Passerem je plně na místě. Možná ho Otar i viděl. Je to čisté cinéma verité s perfektně vybranými a vedenými neherci. Nana Iosseliani, patrně dcerka, září v tomhle filmečku podobně jako Tannerova Cecile ve Fourbi - otcové dali svým nehezkým dcerám skvělé role! Celek je dnes už trošilinku zdlouhavý i přes mistrné řemeslo - ztotožnění s ním komplikuje černobílý obraz a taky totálně exotické, v podstatě středověké reálie gruzínské vesnice. V hlavě se mi ozývalo, že Abuladze natočil své Cizí děti dvacet let před tímto - je to poněkud pohrobek - a už asi tolik nevadily kritické šlehy vůči mocipánům (což mi připomnělo Muratové Dlouhá loučení) - ale co já vím, po tomto už nic v SSSR natočit nemohl, že... Každopádně co to povyšuje - a pro mě zde ne úplně dost - je přítomnost iosselianiovské dramaturgie, v níž pointou komplikovaně komponovaného švenku s nástupem a odjezdem lidí je náhlý a takřka surreálný detail na předtím se nikde nevyskytujícího havrana; dramaturgie, kterou zjevně posléze rozvíjel a zhutňoval a v níž se mj. vrací realita grotesek - i tu zde rozehrává ještě jen velmi jemně. Velmi chytře je naopak - pokolikáté u něj už - řešena hudební stopa - lidé muzicírují a na letním bytě máme kvarteto, které nacvičuje na koncert, nu. A ten klasicismus se záběry na ty nejprozaičtější lidské činnosti opravdu funguje, jak kdyby zlatil.(07.01.2023)
Zdroj: ČSFD.cz (2023-01-07)Velmi nenápadný film připomínající Passerovo Intimní odpoledne. Film bez jakéhokoli výraznějšího prvku, není ani humorný, nemá žádnou výraznější zápletku, postrádá jakékoli drama nebo akci. A přesto je zajímavý, svou nenápadností se snaží zachytit nejen realitu samotnou, ale i realitu lidského života. A daří se mu to, vidíme zde život vesnice v sovětské Gruzii včetně tedy logicky samozřejmé kritiky komunistického režimu. A mnohem víc.(10.07.2009)
Zdroj: ČSFD.cz (2009-07-10)