Paříž-Manhattan (2012)

„Vy taky máte střelenou rodinu?”-„Naši jsou chorobně nenápadní. Babičce je 102, dědovi 106 let. I pánbůh na ně zapomněl. Až si to jednou uvědomí, pomstí se na mé generaci.”... Mám ráda Woodyho Allena a tahle úsměvná romance plná nefalšovaného francouzského šarmu a zároveň tak trochu pocta jeho filmům mi okamžitě padla do noty. Omámená harmonizujícími tóny příjemných melodií, zcela ve stylu subtilního chlapíka s brýlemi, jsem se příběhem ochotně nechala unášet za hranice všedních dnů...

Ještě že si Woody zapomněl v hotelu tu skříňku, jinak by měl film o hvězdičku míň. No, jsem trochu romantik. Komedie to byla vpravdě jemná, žádné břichopopadání, film spíše průměrný. Alice je bláznivě zamilovaná do filozofie, kterou na plátna kin uvedl Woody Allen. A tak různé životní situace ve svém pokoji vstříc obrazu tzohoto fiulmového velikána probírá s Woodyho myšlenkami, nechá se jím vlastně vést životem,který je fádní, už je vlastně starou pannou, její mladší sestra už má dospívající dceru a Alice stále nemá ženicha, váhá pak mezi Vincentem a Victorem... Nakonec pochopí, že je to Victor, který obrátí její život, řízený do velké míry jejími rodiči, naruby...

Čekala jsem romantickou hovadinu, na film jsem se chtěla podívat jen pro to, že v něm hraje Patrick Bruel a nakonec ...? Romantické to bylo, ale hovadina rozhodně ne. Nejsem zrovna fanoušek romantických filmů, jsem hlavně pro dramatičtější počiny, ale tohle se mi moc líbilo. Žádná laciná romantika, hlubší ráz (nečekejte zase moc hluboký, pořád je to romantika), dokonce i dobré hlášky. Není to trapná romantická komedie alá amerikáni, tohle má smysl, city, jemný humor. Navíc je do filmu úplně fenomenálně zapleten Woody Allen. Happy end mi žíly výjimečně netrhal, musím uznat, že mi srdce poskočilo radostí. Jestli je ve mně stále kus ženský, tak tenhle film jí probudil...

Moje smůla, že moje alergie na Woody Allena zrovna kulminuje, takže základní osa filmu (Woody coby mentor na plakátě, s nímž si hrdinka povídá) mne spíš otravovala, než bavila. Ale jinak to hledání životní cesty a peripetie rodiny a známých byly zcela ve stylu jemného francouzském humoru, takže jsem byl svědkem poměrně příjemné romantické komedie s trochu stupidním závěrem. Allenova moudra mi dnes už přijdou vyčpělá, ale připouštím, že smysl to dohromady dávalo. Jinak se ve filmu všichni chovali jak střelený prakem do brňavky, což mi připomnělo filmy Francise Vebera, které mám rád. 75%

Na takové noční osamocené divání je to pěkný film, dalo by se říct, že je celkově neutrální. Nedokázal ve mě způsobit nějaké negativní emoce, ani přehnaně pozitivní...ovšem, těch bylo asi o malinko víc :-) Na víc shlédnutí to pro mě nebude, ale jak jsem již řekl, na příjemný večer je to hezký film.