Paranoia (2007)

Obsahuje možné SPOILERY!!! Líbil se mi závěr filmu, ke kterému vše očividně pomalu směřovalo, jen mi to přišlo useknuté v tom nejlepším. Na divákovi je, aby si vybral: šlo o magii a prokletí či o závažnou formu poporodní psychózy? Osobně se klaním k druhému, neboť v případě, že by se jednalo o nějaký rituál, nepochopil jsem, co bylo konkrétním cílem, kterého by se obětí mělo dosáhnout, teda kromě smrti samotné. Navíc bílé laboratorní myši běžně po domě nepobíhají. Na druhou stranu chování chůvy v nepřítomnosti Laury bylo opravdu podivné. Je ale možné, že chtěla jen pomoci. Tak nevím. Každopádně těhotné ženy či čerstvé maminky by se filmu měly vyhnout.

Hele me se to líbilo ... Jako fakt ... Nemám ráda tyhle bláznivý matky ale co oceňuji je že se nejedná o žádné posednutí ďáblem, čarodějnice nebo démony ale prostě poporodní psychóza která se může stát každému a že vím o co se jedná a tenhle film je opravdu dost reálný .... A ten konec ...Noooo nečekala jsem ... Za mě super

"Som príšerna matka!" "Vypadávajú mi vlasy!" "Pomiatla som sa dočista?" "Dieťa si vzalo vašu dušu!" "Plastikové dieťa má nonstop prenasleduje!" Tento námet je bez debát jeden z najhorších aké mohli v dejinách kinematografie vyjsť. Scenár je tak komplikovane deprimujúci a drtivo chabý, plný fatálných medzier, deravý viac ako židovské mokasíny z koncentráku, úbohý a žalostný, že si myslíte, že už nemôže byť ani horší. Hlavné obsadenie frustrujúce, herečka ako keby sa fakt zbláznila a vzala tuctovú rolu, ktorá zničí jej meno v hereckom svete. Toto nemá žiadny význam, nevypointované, dejovo absurdné, zo začiatku rozbehnuté no po polhodine sa vytráca všetko čo má najmenšiu spojitosť so zmysluplným dejom. Ani dve čierne silné kávy mi nepomohli aby som tento hrozný výtvor dopozeral bez toho aby som počas sledovania neprižmúril oči. Na toto sa musím vyspať. Nikdy viac. Toto nie je film, je to s prepáčením jedna z najväčších a najhorších pičovín aké som kedy videl. Hviezdička za to, že som to dopozeral až do konca. 10%

Bavilo mě to od začátku dokonce. Jsem fanoušek psychologických filmů, a zde je ukázka toho co pouhá nemoc dokáže provést. Nenudila jsem se ani minutu, ale už od půlky jsem věděla jaký bude konec. Škoda že to režiséři nevymysleli trochu jinak. Film je na dost slušné úrovni, až na herecký výkony která se neřadí mezi ty nejlepší.

Jako musím říct, že takřka celý film fakt čekáte, co z toho nakonec vyleze a ten konec je docela šílený. Ale taky se pak divák asi nevyhne otázce, stačí to pro spokojenost? V podstatě ryzí psychologický horror (dobře, možná spíše drama nebo thriller, ale se silným mrazivým podtextem, ale jsem ochoten si stát za tím horrorem), jehož hlavní devizou je Elizabeth Shue, nestárnoucí (opravdu nestárnoucí, spíše zrající) bohyně mokrých snů, která psychicky rozhozenou čerstvou matku podala hodně zajímavým ležérně odcizeným stylem. Ten film celý stojí a padá právě na ní a aby to netáhla celé sama, jistou dobu ji skvěle sekunduje neméně výborná Kathleen Chalfant. Opět se ale vnucuje ta otázka. Stačí to? A to já právě nejsem schopen zodpovědět. Stačila by zcela jistě kratší stopáž. Možná by stačila trochu větší hustota. Takhle by člověk nepřemýšlel nad tím, že více než půlku filmu vlastně neví vůbec nic, ale užíval si tu psychičtější jízdu. Už dlouho jsem nebyl tak nejistý jestli mi to stačilo nebo ne. Jestli je to silný nebo slabý film. Asi to budu muset nechat trochu uležet a po čase to absolvovat znovu. Snad to bude příště jasnější.