Pan profesor Foucault (2017)

Scénář vychází z kontrastu mezi poměry v elitních vzdělávacích institucích a poměry na školách, do nichž docházejí žáci z nižších vrstev, většinou děti přistěhovalců a etnických menšin. Tento kontrast je v případě Francie podstatně větší než u nás, především proto, že v ČR neexistuje nic tak elitního a elitářského jako je Lyceum Ludvíka Velikého nebo Lyceum Jindřicha IV. (kde vyučoval profesor Foucault), potažmo celý systém pomaturitních tříd připravujících k přijímacím zkouškám na nejprestižnější vysoké školy i s jejich úmorným drilem a předměty jako je filosofie, starořečtina nebo latina. Pan profesor Foucault není třeskutě vtipná komedie reflektující multikulturní realitu tak jako třebaCo jsme komu udělali?, ani nejde ve svém sociálním realismu tak na dřeň jakoMezi zdmi, jde spíše o menší, solidně natočený film pojednávající ve Francii velmi intenzivně diskutované téma úrovně veřejného školství s nadhledem a bez větší ideologické předpojatosti.(15.11.2018)

Francouzská decentnější verze amerických džunglí před tabulí či pánů učitelů s láskou.1) Studenty, kteří nestojí o to se něco naučit, znám. Na rozdíl od zobrazovaného pařížského ústavu mládež v české realitě chce projít, chce doklad o úspěšném ukončení školy. Protože "studenti" nemají chuť a snahu, v některých případech ani schopnosti, se učit, stěžují si na špatné známky a na vyučující. Vedení školy, závislé ve své existenci na počtu studentů, jim a jejich zdivočelým rodičům pak vychází vstříc a neustále snižuje nároky.

2) 48/52letý (neumím se rozhodnout, který z údajů z internetu platí) scenárista a režisér krátkých filmů Olivier Ayache-Vidal svou celovečerní prvotinu vzal velmi vážně. Dva roky docházel do školy Barbara de Stains (Seine-Saint-Denis), aby se seznámil s prostředím. Studenty z této školy pak angažoval i do filmu.

3) Zaujali mě výborný 15letý Abdoulaye Diallo (Seydou), 31letý vnuk Jeana Gabina Alexis-Gabin Moncorgé (Gaspard) i 31letý Charles Templon (Sébastien).(02.07.2018)

remake filmu "Panu učiteli s láskou" ? okamžitě při prvních pár minutách jsem si na ten dávný příběh vzpoměla.Trošku tenhle pozměnili ale osa zůstala stejná.Vůbec to nevadilo - i na tenhle film s Foucaultem bylo dobré pokoukání asi proto že děj byl zasazen do této doby a na učitele už usedl prach dávných časů(21.05.2018)

Neměl to pan Foucault mezi těmi obyčejnými dětmi vůbec jednoduché. Dokonce i já jsem zažil podobné situace coby dítě na základce a to jsme tenkrát nebyli ti nepřizpůsobiví. Prostě jen děti, kterých je na základních školách neustále kvanta. Po shlédnutí filmu mi ale tak nějak přišlo, jak kdyby Francouzi až moc odlišovali děti podle toho, na jakou školu chodí. A to samozřejmě není dobře. A na psychiku dítěte už vůbec ne. Ale pan Foucault, jak se mi ze začátku nelíbil, protože žil v těch lepších vrstvách, tak se v průběhu filmu srovnal a docela mi udělal i radost. Nakonec to nebylo špatný...vlastně to nebylo vůbec špatný. Jen se připravte na to, že tohle není komedie. Vlastně skoro vůbec. Ale jako lidské realistické drama je to hodně upřímný zážitek.(21.05.2018)