Pako to mahō no ehon (2008)

V pořadí již třetí film, který jsem od Nakashimiho viděl je bláznivý jako ŠvankmajeroviŠílení, barevnější než Speed Racer a svým zpracováním je kouzelný jako třeba BurtonovaChocolate Factory. Sám jsem ztrailerupoznal jen to, že se bude nejspíš jednat o pěkně ujetou, těžko teď hledám to správné slovo, vypadalo to zkrátka jako by to byla předělávka nějaké plošinovky typu Rayman na filmové plátno (asi to ve mně evokoval ten skákající žabák). Přes prvotní rozčarování, co se z toho nakonec vyklube za "ptákovinu", jsem ale Nakashimimu věřil a byl po chvilce sledování mile potěšen, neboť i v tomto crazy snímku nechybí podstatná složka filmu a tou je děj, v tomto případě vyprávění jednoho neobvyklého příběhu. Ten nás zavede do jakési nemocnice plné pacientů, kteří spíše patří do jiného masterpiece díla typuOne Flew Over the Cuckoo's Nest. Hlavní postavou je holčička jménem Paco, která ztratila oba rodiče a to jediné, co jí po nich zbylo, je pohádková knížka k jejím narozeninám. Trpí však ztrátou paměti, neboť každý den po probuzení si předcházející den již nepamatuje. Proti ní stojí starý bručoun Onuki, který je nejen na všechny protivný a zlý, ale neváhá ani Paco uhodit. Poté, co se však doví, že Paco trpí ztrátou paměti, se rázem změní životy všech obyvatel nemocničního ústavu. I když se mi Matsuko líbila více, výraznější výhrady zde nemám. Pohádka o žabím princi a snaha pomoci Paco nakonec vyústila v pěkný film s velkou dávkou magické pohádkovosti, ve kterém se dočkáme i jakéhosi divadelního představení, které se střídá s animacemi a když připočtu ještě tu srdcovku nakonec, nemůžu než pochválit další extravagantní dílo, se kterým si Japonci nemálo vyhráli a ty kostýmy se prostě musí vidět.(7/10)

"Pako ne to není Pako, to je piko".. Nevěřitelná hra barev, můžu k tomu trochu přirovnat Imaginarium of Dr. Parnassus, ale jinak naprosto nevídaný film.

je libo oči-i-kule-rvoucí fantaskní bizár z nemocnice alá mnohem extrémnějšíThe Fall? anebo snad hyperbarevný a hyperaktivní šílený spletenec, na který se nádherně kouká a který se náročně chápe? pokud ano, jste tu správně. pokud vám nevadí vizuál alá houbičky a absurdita fyzikálních i sociálních pravidel světa animáků přenesena do hraného filmu, jste tu také správně. smutek mám jen z myšlenky, žeu nás zatím nevznikla adaptace v prostorechKouzelné Školkys Michalem v roli ujetého dědečka Onukiho. :((24.11.2022)

Pastelově pestrobarevné, až psychotropní panoptikum několika svérázných individuí v nenormální nemocnici může svou hravostí, pokrouceností, dynamikou a animovanými pasážemi evokovat fantazie Wese Andersona či Tima Burtona (ale na "japonském speedu", takže x3), ovšem nakonec tento nesourodý ansámbl odehraje klasicky milý a jímavý příběh polepšení starého nenávistného mrzouta ("Štve mě, že mě znáš!") kontaktem s bezprostřední sedmiletou holčičkou Paco, po nehodě neschopné zapamatovat si cokoliv do druhého dne. Neobyčejná, ve výsledku sympaticky osobitá záležitost vlastně pro celou rodinu (i když asi ne pro tu obyčejnou českou :-)).(30.03.2015)

Neskutečný japonský, vizuálně nádherný film. Ona ta nádhera tkví v tom, že je to neuvěřitelně kýčovité, ale zároveň neuvěřitelně imaginativní. Je to, jako kdybyste se předávkovali něčím hodně sladkým, a pak jste všechno viděli přes cukrovou vatu. Nádherné barvy, nádherné nápady, neuvěřitelné propojení s 3D i klasickou animací, a do toho navíc krásný příběh. Trochu jako "Velká ryba", ale z pohledu dítěte a mnohem ujetější. Přesto pořád krásné. Když se říká, že Japonci dokáží natočit věci, které nikde jinde neuvidíte, tak tohle je jedna z nich. Jen to není explicitně úchylné, ale vizuálně krásné a, pravda, docela bizarní. Ty pozitivní dojmy ale jednoznačně převládají.(13.03.2014)