Padlé ženy (2002)

Film nepochybně podává zkreslení a deformaci křesťanské víry, udržované a podporované nedokonalými institucionálními systémy. Není to nutně protináboženský film, jenom zobrazuje temnou stránku těchto věcí a navíc ukazuje, jak mohou lidé vzít jakoukoli ideologii či systém víry a zneužít ji k uspokojení svých vlastních sadistických a zlých cílů.

Je pre historický záznam a povedomie dobré, že existuje takýto film. Je v reáliách, kostýmoch a výbere herečiek presvedčivý, verne zachycujúci dobu 60. rokov. Hlavné postavy sú na začiatku dobre predstavené, aj zaujímavo po stránke réžie, no tam to končí. Nejde sa vôbec do hĺbky postáv, ani tých čo spravujú kláštor. Pláve sa po povrchu, príbeh disponuje šablónovitými prvkami ako pokus o samovraždu, pokusy o útek resp. ak to nevychádza, tak pomsta, viď scéna s oblečením kňaza, ktorá príjemne odľahčí atmosféru. Vytrhnutím z letargie je náhly odchod Margaret, po ktorú prichádza po 4 rokoch brat. Odchod je tak ľahučký až sa nechce veriť. Potom akosi ľahko odídu zo zariadenia aj ďalšie dve postavy. A potom príbeh končí, no nenachádzam dôvody prečo si snímku pustiť znovu. Propagandistický, niekedy až demagogický nádych, je jej mínusom.

Byl to teda mazec, ti Irové, ti katolíci, to asi mají pořád v hlavě nějak popletené, nejspíš za to může ten hroznej hladomor. Mně se to ale také trochu popletlo, srovnával jsem to s tehdejšími poměry u nás, a nakonec jsem skončil v naší ulici padesátých let. Dále už raději nečtěte! -Tak na té ulici v době mého předškolního věku, žil o rok mladší Jirka Košťál, Mirka Vašíčková byla o dva roky mladší, Milan Dalecký a trochu starší a Jirka Straka o rok starší. Jirku K. a Mirku V. vychovávaly babičky, rodiče se jmenovali jinak. Matky je měli, jak se říkalo, za svobodna. Milan a druhý Jirka byli teplouši, projevovalo se to už při dětských hrách. A co je s nimi dnes? Od školních let jsem je už neviděl. Jirka K. se vrátil k matce a vyučil se traktoristou a možná ještě žije, Mirka se vdala a brzy poté se oběsila. Jirka S. zemřel v třiceti a Milan v padesáti (odhadem). -Navíc je odporný i samotný název otrokářského projektu "Magdaléniny sestry", který měl symbolizovat, že se jedná o polepšování kurev. Marie z Magdaly byla ale filosofka/teoložka a jako jediná věděla, o čem Ježíš mluví (nikdy nebyla žádnou poběhlicí). Začátek dochovalé části jejího evangelia zní: Spasitel řekl: "Každá přirozenost, každý výtvor, každé stvoření existují v sobě navzájem a opět budou rozloženy ve své vlastní složky, protože přirozeností hmoty je rozkladpodstaty její vlastní přirozenosti." Řekněte, který z apoštolů by mohl mít tuchu, o čem mluví. A pokud Ježíš něco podobného skutečně řekl, pak se křesťanská situace mění zásadním způsobem - zvláště pro Iry.

Když jsem makal v Irsku před 20 lety, tento film byl první, který jsem tam tehdy viděl. Dost o něm někteří spolupracovníci mluvili – to prostě musíš vidět…No tak jsem do toho šel a byl jsem docela překvapený, co se tam ještě před pár lety dělo. Irové mi přišli vždycky v pohodě, ale je pravda, že se tam vyskytoval takový „rodinný incest“ (dost se tam brávali bratranci a sestřenice a spousta tamních děvčat se snažila vdát někde do ciziny. O církvi potažmo černoprdelnících si myslím taky svoje a to jsem nevěřící. Nicméně k filmu: kromě pěkné hudby tu vidíme docela podařené herecké výkony, smutný příběh nejen čtyř mladých děvčat, ale celkově oné doby a pobyt v podobných „prádelnách“ musel být vážně peklo. Sadistické sestry a jejich obžerství, pomsta na predátorovi „knězi“, šťastný konec pro tři z nich, smutný osud jedné z nich, emoční pasáže i oslizlá soutěž v porovnávání prsou, zadků a ochlupení – no pro děvčata to může mít i trochu psychické následky. Jako celek to na mě už tehdy působilo nadprůměrným dojmem a stejné pocity jsem měl i po dalším zhlédnutí po tolika letech.

Další nenápadná Irská pecka, která velmi zdatně vyobrazuje praktiky rehabilitace nezbedných žen skrze pokání v podobě tvrdé práce, odříkání a totalní izolace od okolního světa. Pomník všem, které tato trápení dokazaly překonat, nebo se jim postavily čelem a utekly. Film s minimální výpravou a kulisami jedné depkoidní viktoriánsky střižené barabizny, plné šílených jeptišek terorizujících zajatkyně dle libosti. Neřeší se tady příliš proč, nejde se do šíře a většího měřítka, tvůrci se zaměřují na několik málo statečných a jejich souboje s přesilou, vlastním strachem i pocitem bezmoci. Jeden z malých velkých filmů. Irský Shawshank Redemption.