Pabanneu (2026)

Když dlouhou dobu s něčím otálíš a před něčím utíkáš, ne vždy je to nejlepší řešení všech Tvých starostí a problémů. To je přesně zápletka několika hlavních postav v tomto snímku. Čekání téměř nikdy nedopadne se šťastným koncem, spíš naopak. Máš problémy v osobním životě? Řekni o tom někomu. Miluješ někoho a myslíš na něho ve dne v noci? Řekni mu to. Také už k tomu jednoho krásného dne nemusíš dostat vůbec příležitost. Nemáš přátelé, protože jsi členem nejhorší party plná arogantních osob? Jdi si po svých a najdi si přátelé, které opravdu chceš a co si zaslouží Tvou přízeň. V opačném případě zůstaneš stát sám na okraji. Líbí se mi na tomto příběhu, že je v něm vyzobrazeno několik skutečných nedostatků lidské psychiky. Traumata a celoživotní bolest je toho součástí. A klíčové je posunout se dál i přes veškerou tíhu kterou si nosíš. S tak dramatickým koncem jsem nepočítala a po pravdě jsem ronila těžké slzy. Ne vše se v dobré obrátí. Možná časem narazíš na něco co Ti vrátí naději, ale co jsi jednou ztratil nikdy nezískáš zpět. 4/5

Celý film jede na lehce utahané melodramatické vlně, vyprávějící sice vcelku milý příběh, ale poměrně těžkopádným stylem. Není to špatné, ale vlastně na tom příběhu není nic moc zajímavého natolik, aby to člověku nějak utkvělo v paměti. Celé je to takové nevýrazné. Obávám se, že za týden si, kromě konce, děj vůbec nevybavím.

Nejhorší je, že když režie dostane strach, že natočí kýč, tak vyrobí melodrama.  Film se nemá točit ze strachem ani s urputnou snahou nastavit zrcadlo a udělat drama. Láska není iluze, lásku buď máte nebo nemáte. Někdy o ní přijdete, někdy se vytratí. Korejci na pozadí obchoďáku natočili film o lásce. Zajímavé bylo i to, jak ta společnost se ve filmu ukazuje, jak funguje, pro mě o více, že jsem v této zemi byl. Dám 60% protože se to dalo vidět, ale velkou díru do mé hlavy to neudělalo.

Kórejci to v rámci tohto žánru romantickej drámy proste vedia (narozdiel od ich teatrálnych komédií), takže na Pavane som bol celkom zvedavý. Zápletka je relatívne jednoduchá, ale pomerne adresná. Prostredie obchoďáku a sledovanie medziľudských vzťahov ma bavilo. Postupné zbližovanie Gyeong-roka a Mi-jeong malo peknú atmosféru, a hoci okolie si ich oboch neustále premeriavalo (hlavne ju), im to mohlo byť úplne ukradnuté. Bohužiaľ, Mi-jeong akosi nevedela pochopiť, že ju niekto naozaj ľúbi a na tom celom to stroskotalo. Záver je zbytočne prehnaný, ale ... možno pre filmový účel aj lepší (keďže to nebolo až tak prvoplánové). 4*

Už dávno jsem neviděla romantický film, po kterém by mé srdce zjihlo tak, jak u tohoto. Něžné, láskyplné, opravdové…Bylo tam něco co už dnes ve filmech takového žánru nevidím…spíš neslyším… Ticho které mluví, slova, která zůstávají na rtech a přesto je nikdy nevysloví…V časech povrchnosti a instantních vztahů svítí vztah tří přátel jako maják v rozbouřeném moři a vztah Mi a Gyeonga ať je nám ódou víry v lásku hlubokou a bezpodmínečnou.