Osvobození (1940)

Čistá propaganda, jejímž cílem bylo oslavit připojení oblastí, které získalo po 1. světové válce Polsko (nebudu ale považovat Polsko za nějakou oběť, když se samo podílelelo v roce 1938 na rozbití Československa, tolik toužící po Těšínsku) - tedy dnešních západoukrajinských a západoběloruských oblastí. Film je rozdělen zhruba do dvou částí - první ukazuje "osvobozovací" postup Rudé armády (valící se tanky, vojáci na koních a letadla tedy moc jako osvobození nevypadají), poté přijdou na řadu vítací scény s nádhernými typicky dovženkovskými scény až masopustního charakteru plus autentický karpatský hudební folklor. Velký prostor dostal kontrast oslav u pomníků ukrajinského národního básníka Ivana Franka a polskými nacionalisty velebeného A. Mickiewicze. Samozřejmý prostor mají záběry na kulturní a přírodní krásy (včetně mnichů vítajících "osvobození") a průmyslové objekty (v duchu propagandistického boje značně typického). Druhá část, kontraapunktická první půlhodinové koláži tlumočí projevy ukrajinských, běloruských a polských zástupců inteligence i lidu, které samozřejmě vítají velkého Stalina i Chruščova (a upozorňují - na zcela nevymyšlenou realitu polského útlaku ukrajinského a běloruského národa v beckovském Polsku). Film je tedy formálně zcela vyvážený (výběr řečníků byl skutečně dobře dramaturgicky veden). Samozřejmě, že pokryteckým řečím o národním osvobození Ukrajinců, Bělorusů, Židů a Poláků v západoukrajínském a západoběloruském prostoru dnes těžko někdo uvěří, ale ve velké míře to zástupci zmiňovaných národů takto skutečně po represivní národní politice polské jako osvobození vnímáno bylo.

Oceňuji profesionální práci, obsah je samozřejmě poplattný době. Přes to ****