Okupace ve 26 obrazech (1978)

Zlo kolem nás je horší než politika.S ohledem na název až překvapivě dlouho přede mnou plynula odlehčená idylka, kde se začalo malým muzikálem na ulici v téměř cirkusových kostýmech, s kapkou felliniovské nostalgie se pokračovalo v příhodách a slavnostech z prostředí bohaté smetánky, víc než obrazy okupace jsme viděli spoustu hudby a požitkářství... Dokonce i události nástupu války jakoby často tvořily jen nenápadnou součást během málem nekonečných dýchánků, ale skrze povědomí o dějinách a zrůdnosti fašistické ideologie začne během vybraných proslovů a znázornění historických událostí v pozadí miznout v divákově tváři původní úsměv bujaré nálady. Určitě zajímavý koncept, kde mi ale mimo sérii uhrančivých záběrů s holuby na náměstí déle chyběla silnější scéna – než se jako krutá rána s rázným masakrem nemilosrdně dostavila se zastávkou uprostřed jízdy autobusem.[75%]

Moje prvé stretnutie s chorvátskym (vtedajším juhoslovanským) režisérom Lordanom Zafranovićom. Tento film je v mnohom vnímaný (a aj v čase svojho vzniku bol vnímaný) veľmi kontroverzne - explicitné násilie, otvorená sexualita či expresívne výjavy krutostí doby (odohráva sa v čase okupácie Dubrovníka počas druhej svetovej vojny). Je to svojím spôsobom podobenstvo - traja kamaráti z úplne odlišných prostredí (Miha- Žid,Niko- Chorvát aToni- Talian) sa náhle po obsadení Dubrovníka fašistickými a ultrapravicovými silami v roku 1941 ocitajú každý na "opačnej strane barikády":Tonisa po fašistickom večierku prihlási do strany novovzniknutých Ustašovcov,Nikok okupačným silám pociťuje čoraz silnejúci odpor (napr. prevráti Mussoliniho obraz hore nohami, otvorene kritizuje režim na zhroždeniach atď.) a tiahne viac k "ilegálnej" strane komunistov. No aMiha, ako Žid, sa musí starať iba o jednu vec - ako prežiť... Paralela medzi kolaborantským správaním Chorvátov počas WW2 a ich protivníkmi komunistami (tí sú ale vo filme ukázaní skrze dubrovnícku komunistickú bunku, čo je ale chyba, keďže komunisti v Dubrovníku bunku nemali) je citeľná najmä v kontexte "vedľajších" postáv príbehu - Nikov otecBaldo(bývalý admirál) nechce byť komunistom, no pomáha odboju, straní sa kolaborantstvu a v podstate až na konci príbehu sa rozhodne (nutné je ale povedať, že čiastočne pod tlakom okolia) vstúpiť do komunistickej strany, hoci s tým nie je stotožnený. Ďalšou takouto "rozorvanou" postavou je pravoslávny pop, Rus, ktorý utiekol za občianskej vojny z Ruska, aby sa vyhol boľševickej agresii. Ten sprvu vystupuje ako hrdý podporovateľ ustašovského a fašistického režimu, lenže aj naňho doľahne "krivda", kedy ho ustašovské jednotky zatknú len preto, že nie je katolík ani Chorvát. A tu sa divák dostáva ku neslávne známej scéne v autobuse - tá je svojou brutalitou na svoju dobu považovaná dodnes za jednu z najexplicitnejších brutálnych scén kinematografie. Nebudem to tu bližšie konkretizovať pre tých, čo tento film nevideli, len v skratke poviem, že na to, ako je film dovtedy ladený vcelku v "normálnom" duchu, kde násilie je ukázané len v akýchsi ťažko postrehnuteľných momentoch, je autobusová scéna akoby "päsť na oko" - divákovi je zle už len z pomyslenia, žeby sa tam medzi "odsúdenými" ľuďmi ocitol a je choré už len zistenie faktu, že sa takéto veci vôbec diali. Surové, no (aspoň podľa môjho "laického" názoru) pravdivé. Celý film vrcholí opätovnou stretávkou bývalých kamarátov z detstva, ktorí si ale už nemajú čo povedať, lebo sú si cudzí. Lordan Zafranović tak stavia podobnú kontroverziu do pozadia zdanlivo "obyčajného" príbehu bežných ľudí s podobnou stavbou a gradáciou, ako to Ján Kadár urobil vo filmeObchod na korze- kolaborantstvo v protiklade s tou "správnou" stranou odporu proti fašizmu. Akurát, že tento juhoslávsky film je oproti československému majstrovskému dielu o dosť "dokumentárnejší" (postavy v mnohých šotoch vystupujú akoby v pozadí tých "veľkých" scén, ktoré sa odohrávajú počas okupácie) a najmä, ako som už spomínal, o dosť brutálnejší a explicitnejší. Nie je divu, že s týmto filmom je spojená kontroverzia, ktorá rozhorčovala na jednej strane skryté "nacionalistické" kruhy Chorvátov a na druhej strane zjednocovala "obete" bývalého ustašovského režimu - teda Srbov, nekatolíkov a komunistických Chorvátov. Je to pochopiteľné, a o to viac, že samotný vodca komunistickej Juhoslávie J. B. Tito Zafranovićov film vehementne bránil. Nie nadarmo je dodnes režisér vnímaný ako verný "posluhovač" Titovmu režimu a v podstate už vo svojom rodnom Chrovátsku nemôže natáčať, ani žiť (ak mám správne informácie, v súčasnosti totiž žije niekde na sídlisku v ČR v Prahe medzi bežnými ľuďmi). Ja ale hovorím, že čím viac takýchto filmov, ktoré poukazujú na kolektívnu vinu samotného národa, budú vznikať, tým sa ten národ skôr vyrovná so svojou minulosťou. Preto vznik tohto filmu chápem a môžem sa bez výčitiek postaviť na stranu jeho obhajoby - film som si pozrel a jeho hlavnú myšlienku chápem (totiž, že národ ako taký vždy má a bude mať dve tváre). Celkový dojem: 9,6 z 10.

Uff, to tedy bylo něco!! Miloval jsem Jadran i tehdejší Jugoslávii. V Dubrovniku jsem nikdy nebyl, přesto jsem si dovedl tu jeho letní atmosféru velmi dobře představit. A teď takovýto šílený film!! Neskutečně silný zážitek. Skvěle natočeno. Ale pro mě čiročirá hrůza, ty scény v tom autobuse smrti. Ta potěšení z mučení těch, kteří jsou "jiní."  Po letech už jsem o té Jugoslávii věděl víc, přečetl jsem knihu Nůž a už tolik šokován tou příšernou nenávistí nebyl.  No a když k tomu přidám tu nedávnou občanskou válku, už tu zemi zdaleka tak rád nemám.......

Film mi doporučil otec, který ho viděl v mládí a označil ho za brutální. S radostí jsem se na něj vrhnul a očekával podobný hnus jako byl v Salomé. Bohužel nic takového jsem nedostal, krom jedné dvou pasáží, kdy se tam jako všichni tváří děsně úchylně a trochu té řezničiny. Došlo mi, že co se považovalo za brutální v dobách otcova mládí, to už je dnes když ne nudné, tak aspoň málo zajímavé.

Chorvati se neztratí! Pro našince nemá děj příliš velkou šťávu. Samozřejmě kromě vychýrených scén. Síla snímku ale tkví v jeho podstatě, kterou dokáží plně docenit jen ti, co v dané lokalitě žili nebo žijí a mají sociálně-historické povědomí. Pokud by někomu to co se děje ve filmu s lidmi, připomínalo to, co se v současnosti děje na východě, je to samozřejmě podobnost čistě náhodná. Čtyři hvězdy. Vzhledem k autorství a osobnosti autora samozřejmě přídavek.