Ohňostroje (2023)

Prvních 40minut mě nebavilo, pak už to šlo.Gay dvojice v tomto filmu je velmi sympatická a herecky jim to spolu fungovalo, chemie mezi nimi byla neuvěřitelná,zbytek herců mě moc nebavil.Druhá půlka byla lepší, ale nelíbilo se mi, že pořád chtěli šikanovat Gianna za jeho orientaci, tahle pasáž mě rušila, ale skončilo to dobrým koncem, i když jak se to vezme.No každopádně za mě to taková pecka rozhodně nebyla,jak píší ostatní.Za mě to byl průměrný film, navíc se tu, jako v každém druhém gay filmu, objevuje stejná linie. Vzplanutí, sex,pak se něco mezi nimi pokazí, většinou někdo to pokazí, jednoho gaye zmlátí a dají se dohromady.Nic originálního.Bohužel tady je to horší,že se to stalo a na konci filmu je zastřelí jako ve skutečnosti.Načetl sem si příběh původních gayů, tak to měli hodit na synovce jednoho z nich, ale myslím,že je nechal zastřelit strejda, co měl kamenolom,který nechal zmlátit Gianna.Jejich láska byla čistá a je tragédie v každé době, když se najdou homofobní magoři, co jim to nepřejí a snaží se to z nich dostat za každou cenu,byť třeba násilím či vraždou. 60%.

Jsem na rozpacích. Příběh (podle skutečných událostí) a jeho poselství je za 4*, zpracování za 3*. Na jednu stranu ta civilnost a bezstarostnost tomu dodává autenticitu. A za mě zajímavější a opravdovější než jednorázová samoúčelná romanceCall me by your name. Na druhou stranu dlouhé a pomalé v kontrastu se závěrem, když se vše změní v podstatě až po stmívačce. Ironie, když jsem si během filmu říkal, že aspoň to není žádnáZemě bouří(se kterou film snese reálně srovnání, oproti Call me by your name, jen místo sicilského jsme v reálném příběhu na maďarském venkově) a když jsem si v závěru říkal, ok, ale tak aspoň už nejsme ve středověku. A nevšiml jsem si, že ve skutečnosti jsme… na Sicílii v 80. letech. Upřímně, kdyby film trval jen polovinu, respektive druhá polovina zachytila to, co se dělo po „happily ever after“, tak to bude působit méně jako „rozmarné léto“, kdyby ho natočil M. Night Shyamalan. Trochu mám pocit, že bylo jednodušší natočit romanci (podobně jako v Zemi bouří, věk protagonistů byl upraven - „Gianni“ byl skoro o deset let starší, než ve filmu, a „Nino“ zase o pár let mladší – aby byla podpořena líbivost romance, protože se skutečným příběhem by se diváctvo tak dobře neidentifikovalo a nedojalo, což je podle mě trochu heterosexistické…) a na tu těžší část se prostě vykašlat a odbýt to dvěma titulky.  Asi jako se po orgasmu odvalit na druhou stranu postele a usnout.

Atmosféra 80tych rokov v sicílskom malomeste bola naozaj vydarená, a musím napísať, že bola bohužiaľ tým najlepším na celom filme. Inak to bol skôr typický homofobný film, kde sa dvojica musela hanbiť za svoj vzťah pred spoločnosťou i rodinou, ktorá gay lásku nemienila akceptovať. Ale na rozdiel od tých novodobých amerických LGBT filmov to bolo aspoň také jemnocitné a prirodzené, takže aspoň za to palec hore. Z daného námetu sa asi vymačkať viac ani nedalo, no napriek tomu to na viac ako 3* veru nevidím.

Ve svém režijním debutu vypráví Italský herec Giuseppe Fiorello o dvou sedmnáctiletých klucích, jejichž přátelství přerostlo v lásku, bohužel ale ve špatné době a na špatném místě. Děj se totiž odehrává na Sicílii v 80. letech, kdy je společnost (obzvlášť na italském venkově) silně homofobní.Tempo příběhu je pomalé a ve chvílích, kdy jsou na scéně jen kluci tak i s minimem slov. S tím kontrastují scény s Ninovou rodinou nebo komunitou sousedů a vrstevníků v městečku, kde bydlí Gianni. Ninova rodina je taková klasická italská, vícegenrační, rozvětvená rodina, kde se společně jí, hodně se mluví a všichni se vzájemně podporují a starají jeden o druhého. Gianni žije s matkou a jejím druhem, kterému vadí Gianniho orientace a často se proto hádá jak s ním tak s jeho matkou. Matka Giannihoho miluje, ale nedokáže se úplně smířit s tím, že podle ní ničí život sobě i svým nejbližším. Takže se střídají poklidné, téměř poetické záběry, které ukazují zrození první lásky se záběry plnými konfliktů a horkokrevných, výbušných Italů. Doplňují to dlouhé záběry na vyprahlou sicilskou krajinu, které dokreslují tíživou atmosféru.Asi nejvíc mě zasáhl motiv rodiny, která je milující jen ve chvílích, kdy odpovídáte nějaké zažité normě. Když matka říká Ninovi: „Ne Nino, divné věci by se dít neměly, musíme si dávat pozor,“ šel mi z toho mráz po zádech.Po technické stránce mě zaujala hlavně nápaditá kamera a úchvatné herecké výkony (Gianniho matka byla skvělá!). A k tomu to spravné jiskření mezi představiteli hlavních rolí...Jsem hrozně ráda, že jsem na tenhle nenápadný snímek do kina šla, protože se mi vážně moc líbil a přestože jsem ho viděla už v dubnu, rezonuje ve mně doteď. 
PS: Zaznamenala jsem, že film je často přirovnáván k filmu Dej mi své jméno. Přiznám se, že když jsem poprvé viděla trailer, měla jsem z něj podobný pocit a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsme ho chtěla vidět. A jo, i v Ohňostrojích byly chvíle, které působily jako bezstarostný příběh o první lásce. Jen jich bylo zatraceně málo, ale vlastně mi nakonec ani tak nechyběly...

Kruté, realistické. Přesně vystižena atmosféra začátku 80. let nejen na Sicílii. Kdy existoval jen jeden model možné lásky mezi lidmi a vše ostatní byla jen zvrácenost. Kdy se od minoritně orientovaných odvracela i nejbližší rodina a oni museli od základu popřít sama sebe, aby v takovéto společnosti mohli vůbec žít.