Ofélie (2018)

Nápad převyprávět příběh Hamleta z pohledu osudem zmítané Ofélie mi přišel vskutku zajímavý. Když ale do hry zapojíte totální girlboss Ofélii, která si v ničem nezadá s Xenou (ale když má být nenápadná, volí vždy takové prosté barvy, jako je třeba červená), absolutně necharismatického Hamleta, jejich podivný a sotva uvěřitelný vztah, pestrobarevný středověký dánský dvůr (a ne, nemyslím tím oblečení) a zkrátka fakt, že Ofélie byla původně jen vedlejší postavou, a tudíž u klíčových událostí příběhu není přítomna, vznikne vám poměrně plytké, nezajímavé a zapomenutelné dílko, které je poutavé snad jen českými hrady, jež však zřejmě nebyly dostatečně zajímavé, takže musely být dotvořeny počítačem. Ofélie tedy vyloženě neurazí, ale bohužel ani příliš nenadchne.

Hair goals, ale jinak... Byla jsem tak připravena tento film milovat, ale nepodívala jsem se na něj hned, jak jsem se dozvěděla o jeho existenci, a možná to vedlo k tomu, že mi po delším čekání přišel spíš nedodělaný a prázdný místo vzrušující a nečekaný. Vztah mezi Ofélií a královnou jen hrubě načrtnutý, vztah mezi Ofélií a bratrem jen hrubě načrtnutý, vztah mezi Ofélií a otcem jen hrubě načrtnutý, vztah mezi Ofélií a čarodějnicí jen hrubě načrtnutý, vztah mezi Ofélií a Hamletem jen hrubě načrtnutý... O čem to vlastně bylo? O Ofélii samotné to nebylo, protože z každé scény je bolestivě zřejmé, že je jen vedlejší postavou, a že se tvůrcům přes veškerou snahu nepovedlo ji vycentrovat. Po pár dnech přemýšlení musím dodat, že alespoň závěrečná sekvence byla celkem působivá, ale jestli ono to nebylo hlavně doprovodnou hudbou. Možná stačí pustit si skladbu "To Lose Himself In Vengeance" ze soundtracku a nechat svoje myšlenky rozeběhnout.

Ofélii považuji za vážně zajímavou podívanou, kdy jsem především uvítal vůbec nápad podat tradiční hamletovskou tragédii z pohledu jiné účinkující postavy, v tomto případě tedy Hamletovi milé, Ofélie. Co mi ovšem udělalo asi ještě větší radost, tak že se zde tvůrci zas nepokoušeli o nějaké netradiční zpracování, třeba v podobě zveršovaných dialogů, s čímž jsem se setkal již v několika filmových adaptacích Shakespearových děl a pokaždé to na mě působilo spíš rušivým dojmem, než aby mě to oslovilo, tady jde nicméně o klasické zfilmování a já si to tak celé mohl o to víc užít. Celé to zpracování je každopádně podáno na daný typ filmu až nezvykle svižným a nenudícím způsobem, notoricky známé předlohy se to pak, hlavně v závěru, též až tolik nedrží, což možná může někomu vadit, což sice také určitě chápu, na druhou stranu není ona zápletka ale pak zas až tak předvídatelná, díky čemuž tu dojde i k několika příjemně nečekaným zvratům, prostě Ofélie působí nápaditým a funkčním způsobem, což mě fakt potěšilo. Plusové body jinak tato kostýmní podívaná získává i za výpravu, za atmosféru a za styl, a jistě nemohu opomenout ani výrazné výkony většiny přítomných herců, na čele s Daisy Ridley, která mě nejen svým herectvím okouzlila stejně jako Hamleta. Kdybych měl pak něco vytknout, možná by to byla nefunkčnost emocí a asi i až opravdu velký odklon od předlohy v závěru filmu, jinak ve mně nicméně převládá opravdu spokojenost v podobě převážně pozitivních dojmů.

Je něco shnilého v království dánském, které lemují vysoké hory pokryté ledem a nejbližší přítel Hamleta je černoch. Ano, jsme v království politickokorektní pohádky, kde se Ofélie neutopí, ale najde azyl v klášteře, kde jsou opět černé řádové sestry, má dítě, ale k otci už příběh nedojde. Ve filmu je vše takové povrchně plytké. Scény jsou svícené jak reklama na pojištění. Noční scény nemají atmosféru, vše je přebarvené a světlo, které má být ze svíček či pochodní je často modré. Na hradbách vidíme skrz gotické ornamenty, které jsou tak světlé, že vidíte strukturu kamene, celá souhvězdí. Model hradu i s malými světélky je obalený postprodukčnímy mračny. Ofélie si po vzoru další Shakespearovy hrdinky vezme jed, který napodobí smrt, ale nelogicky se potopí do jezírka. Asi má žábry, takže přežije a děj tak spěje k happy endu.

V celku slušné, výborný casting a kto závidí Daisy Ridley jej jedinú polohu, tak si musí uvedomiť, že na Oféliu to celkom stačí a zahriať pri srdci ho musí, že Anglánka môže vyzerať aj dobre. Čo potvrdzuje aj Naomi Watts, ktorá herecky, exceluje rovnako tak i Owen. Ale nakoniec, veď aj podľa očakávania. Skvele kostýmy a malo to atmosféru. Pre mňa prekvapujúco Shakespearom inšpirovaná vec, ktorá ma osviežila. Nie som totiž jeho fandom.