Oddělení zvláštní péče (1980)

Mám pocit, že ten, kdo to napsal, byl tedy hodně mimo realitu. Možná někde slyšel nějaké vymyšlené příběhy a dal je dohromady. Herci se také nějak nepřetrhli a nikdo nijak nezaujal. Snad jen Laco v podání pana Ivana Pokorného by možná stál za zmínku. Není to úplně ztracený čas, ale že bych byl z toho nějak nadšen, to tedy nejsem.30 %

Na mě je to velice slabé hodnocení vzhledem k tomu, jaké filmy preferuji. Nicméně zde se nestydím říct, že jsem to nepochopil. A tím nemyslím příběh, ale spíš důvod vzniku tohoto dramatu. V tomto filmu opravdu nelze hledat propagandu a co víc, dokonce mi připadá, že si  zde docela zahrávají s tím, jak to veřejnost přijme. Resp. jak veřejnost přijme benevolentní kurátorky a přátelský systém resocializace bývalých muklů. Dokud jsem toto neviděl, měl jsem dojem, že socialistické zřízení se s nikým nemazlí a obzvlášť ne s vrahem. Měl jsem dojem, že občané žijící v socializmu s omezenými zdroji informací rozhodně nebudou tolerovat propuštěného vraha. Společnost plná předsudků, závisti a strachu izolovaná od západu….Takže zde vidíme pravý opak mých myšlenek - a sice srdečné přijetí a vehementní snahu všech zúčastněných pomoci vrahovi zapojit se opět do normálního života. Dobrá - vražda to byla nechtěná, neúmyslná, náhodná…Ale kde jsou ty předsudky? Co tím teda mysleli? Že to tak chodilo? Že by to tak mělo chodit? Je ta propaganda nakonec vložena v tom přístupu? Já nevím a popravdě mě to nijak nezaujalo. P.S. Koukněte se na film:Kdoví, kdy začne svítat. Tam je resocializace za méně závažný zločin mnohem obtížnější, byť si za to může dotyčná z větší části sama…

Chápající kurátorka, chápající parta, chápající esenbák, chápající sousedka. Když někdo seděl, má dostat druhou šanci a až na pár reptalů se o něj v socialistickém zřízení soudruzi postarají a pomohou mu zpět do života. Příběh je vskutku pohádkový, s pohádkovým koncem, ale v podstatě milý a lidský. Navíc je film skvěle obsazený.

Příběh ze života, který platil, platí a platit v budoucnu i nadále bude. Nic než pouhá realita života bez příkraz. Příběh k zamyšlení si všímá nelehkého návratu do života Jiřího Havelky po propuštění z věznice. Není to nic jednoduchého jak s psychického, tak i lidského hlediska. Jak se říká, takový člověk dostává druhou šanci, ale od svého okolí potřebuje, aby mu v tom krapet pomohlo. K prvním životním krokům ho nasměrovává kurátorka, která v rámci možností dělá co může. Tady je to v příběhu ale až moc nadnesené. S dané situace vyplývá, že má prokurátorka k hrdinovi příběhu snad až citový vztah, neb zde dělá něco, co už v podstatě nemusí. Takhle se starat naprosto o všechny, nemá svůj vlastní soukromý život. Ano, jak už napovídá samotná název příběhu, jde o zvláštní péči, ale v tomto případě je realita skutečně jiná. K zamyšlení jsou i chlapi v podniku, do kterého Jiří nastupuje. Jejich obavy z takového člověka jsou zcela přirozené, jen to v takto televizním podání vypadá přeci jen poněkud podivně. I přes tyto neduhy je děj napsán impozantně a do podoby televizního filmu zpracován tak, že od prvních minut zaujme.

Fakt by mně zajímalo, zda sociální pracovnice ONV byly takhle akční při začleňování trestanců po uplynutí jejich trestů do společnosti. Svojtka hraje perfektně jako vždy i když tedy někdy se jeho Havelka chová opravdu jako idiot a proč své lásce cpal ty prachy to opravdu nechápu. Tomu těžkém návratu z kriminálu, kde sice chybí svoboda, ale nechybí jistoty a za člověka rozhodují jiní bych snad i věřil. Ale celé je to bohužel zabalené do takového socialistického umaštěného celofánu. Všichni mají o Havelku zájem, dokonce chlapi v práci. Celá ta jejich parta je taková soudružsky správňácká no a jak říkám, soudružka Bendová... Těžko tomu věřit. Ale dráma to celkem bylo a herecké výkony nebyly špatné. Tak dávám za 3 lahve rumu. * * *