Území strachu (1986)

Tehdejší filmy měly tu výhodu a televizní inscenace z toho nevyjímaje, že byly doslova narvané hereckými legendami. Herci tehdy brali zavděk lecčíms a kriminálky či různé detektivní filmy byly v tomto ohledu relativně bezpečnou půdou. Účinkováním v nich se herec až tak moc neomatlal normalizačním slizem, i když jsem si jist, že by nejeden z nich zcela jistě hrál raději v něčem lepším. V tomto filmu někdo vraždí ženy z textilní továrny na výrobu rukavic. Ekonomický náměstek (Přeučil) je machr nejen přes podnikové peníze, ale i na balení a v textilce je tudíž něco jako kuna v kurníku ač je ženatý.  Po hříchu je zavražděna právě jeho žena a tak je zprvu podezřelý nejen on sám, ale skoro celá rukavičkárna... Případu na kloub se snaží dostat duo kriminalistů Molčík - Vízner. Ve filmu vzhledem k roku natáčení občas zazní nejedna nepěkná narážka na vedení tehdejších podniků, pracovní morálku i socialistické hospodaření. A co zaujmulo byl fakt, že VB nenechala druhou oběť hlídat. Jen sdělila doktorovi ať k ní nikoho nepouští... :-). No to v kapitalistických filmech u pokoje hlavního svědka sedí vždycky dva borci s kolťákama na židličce a hlídali by ho 24/7. Dávám za 2 rumy na nemocenské během vycházek. **

"Stejné místo, stejný způsob provedení. Vsadím sto ku jedné, že se jedná o stejný motiv a tím pádem o stejného pachatele." Soudruzi kriminalisté mají teda toho fištrónu dostatek. Na to by jen tak někdo nepřišel. Já jsem tedy hlavně obdivoval jejich geniální schopnost nezeptat se při vyšetřování na nic podstatnýho, aby mohli nechat diváka tápat. Ono je tam totiž podezřelejch celá fabrika a přilehlý okolí, takže to mělo bejt těžký. Nicméně i průměrnej šťoural mýho typu dostal brzy dost indicií na rozlousknutí případu a mohl se tak v klidu bavit nad zadumaným pohledem detektiva kouřícího nad výdobytkem moderní techniky - psacím strojem. Za mě je to prostě i na socialistickou kriminálku slabý, ale megasamec Ing. Mikuláš Král byl ve svý skromnosti naprosto jedinečnej.

Nenáročná československá kriminálka, která neměla zas tak marný příběh a přesto ji moc lidí nezná. Což je docela škoda, protože herecké obsazení bylo slušné, stejně tak i jejich výkony a atmosféra. Přeučil jako „velký klátil“ v továrně plné ženských, Pavel Rímský coby šofér autobusu, Vízner snaživý policajt a přesto je všechny strčil do kapsy Antonín Molčík s falešným cigárem…

V úvodu řeknu to, že jsem nepochopil informaci v zajímavostech, kde se píše, že si zavražděnou manželku zahrála Milena Steinmasslová na pár sekund ležící ve sněhu. Tak já bych to s dovolením opravil. Výše uvedená herečka hrála ve filmu od první minuty, když opouštěla podnik, prošla vrátnicí a následně byla uškrcena. A tak do zajímavostí patří jen to, že krátce po zabití se jí různě leskne v očích, to asi osvětlovači hrají s divákem hru a když je pak nalezena mrtvá, tak viditelně dýchá. Jinak se jedná o dost průměrnou kriminálku, kde všechny důležité aspekty hrají hlavní roli ve výsleších, což je vidět hlavně v závěru, kdy se pouze střídají podezřelí a mění se čas na hodinách. Kriminalisté působí zoufalým dojmem, ale vlastně má jít o jakousi rekapitulaci pro diváka, aby si stihnul tipnout vraha podobně jako v Hříchy pro pátera Knoxe nebo Hříchy pro diváky detektivek. Přitom na úplném konci Antonín Molčík tvrdí, že vrahovo jméno od jisté doby začal tušit.

50%— Nebyla to špatná detektivka, ale možná příliš dlouhá a rozvláčná. Přišlo mi, že ke konci, když už vyšetřující kapitán dle svých pozdějších slov prakticky věděl, kdo je pachatel, se zbytečně vyptávali na nepodstatné věci a snažili se ještě na poslední chvíli odvést divákovu pozornost. Zde uváděná stopáž 70 minut je chybná, skutečná stopáž fimu je bez pár vteřin 95 minut. Myslím si, že ta hodinka by byla tak akorát.