O Pintor e a Cidade (1956)

Porto je městem z rytin ze čtrnáctého století i z akvarelů malíře Antonia Cruze. Malíř vychází ze svého ateliéru, obrazy se prolínají a paměť výtvarného díla je konfrontována s pamětí filmu. Impresionistický realismus Cruzových kreseb se prolíná s Oliveirovou vizí Porta, který zároveň portrétuje malíře a jeho práci. Statický obraz malby je protikladem k tomu samému výjevu v pohybu (včetně základního obrazu kinematografie: jedoucího vlaku). Režisér svůj první barevný film natáčel vědomě v opozici ke svému prvnímu portskému filmu. Zatímco Douro, říční dřina je filmem dynamického střihu, tak Malíř a město přináší pozvolné vzlínání statických obrazů: tady začíná Oliveira promýšlet film zevnitř záběrů. Autor odděluje obrazy od sebe stejně jako od zvuků, které se k nim vztahují. Znovu přemýšlí o jejich původu a ptá se, jak definovat činitele, které jednotlivé obrazy spojí. Dílo už není jen mostem mezi autorem a světem, ale především místem koncentrace různých pohledů a estetických záměrů. Prostřednictvím filmu, spojujícího čas města s časem obrazu v čase filmu, si uvědomujeme, jak se proměňuje vnímání stálosti. Neboť je-li základem organizace filmového díla střih, tak čas uvnitř záběru nelze opomenout jako jeho strukturní podstatu.