O brokátové růži a slavíku z perleti (1982)

Vévoda z Lochnesky hahaha. To jsem netušil, že pan Andersen umí udělat j legraci. Nebo přinejmenším alespoň scénárista. Jinak je to od zmíněného autora pro mne překvapení. Já se jím se neprokousal ani v dětství, ani v mládí a nyní to již ani nezkouším. Prostě se mi jeho pohádky nelíbí. Tohle ovšem byla výjimka.

Samozřejmě mám nejradši pohádky, kde se na konci on a ona vezmou, když před tím zachraňoval on ji, případně ona jeho. Ale na tuhle pohádku koukám především kvůli Haně Maciuchové a jejímu babinci. Ona má tak skvělý mimický rejstřík, že je to vyloženě pošušňáníčko uvařit si kafe a na chvíli vytuhnout pohledem na její umění. Dvorní dámy skvěle vyvažují děj svými skopičárnami, jinak by se divák nudil, protože, co si budeme povídat, zápletka nic moc a navíc chorobně známá. Obsazení je vůbec fajnové, jako první se na obrazovce objeví Haničinec a to jen vzdychám, jaká je škoda, že tahle herecká garda už mezi námi není a co všechno uměla. A pozor - Pavel Trávníček tu ještě celkem nepřehrává a drží se statečně! Myslím, že scénáristce Heleně Sýkorové se povedl pěkný, živý kousek pod skvělým vedením paní Koutné, takže, nemůžete-li své dítko donutit ke čtení Andersena, posaďte je k této pohádce. Někomu se zalíbí vepříci, jinému pusinkování, dalšímu zas kouzelná konvička...

„Měsíc … Vykouzlil mi z pokoje zahradu. A ona je vílou té zahrady … Zářivá hvězda na obloze a já nemám křídla, abych k ní doletěl …“ Krásně zamilovaný princ, krásně hloupá princezna. Krásný důkaz toho, že se dá napsat dobrá inscenace na motivy jedné jediné pohádky. Však jejich autoři je uměli dobře vymyslet, tak proč do sebe kombinovat hromady pohádkových motivů? Pohádka z doby, kdy princové v televizních inscenacích ještě vypadali jako princové a princezny byly opravdu krásné. Co mělo být vtipné, to pobavilo. A navíc, tahle pohádka, ta dopadla tak krásně nepohádkově …„Už se o Tebe ucházet nechci… Nechci… Jsi krásná, ale jako panenka na hraní. A já nemám čas si pořád jenom hrát. Mám rád svět, kde políbení nejsou na prodej. Kde kytky voní. Kde ptáci zpívají. A Ty máš ráda brokátové růže a slavíky z perleti… Trochu je mi smutno z té směšné a nevydařené lásky. Myslím, že se mi vlastně jen zdála …“

Krásná pohádka, na kterou ráda vzpomínám.

Podobnou pohádku jsem viděl podstatně kratší ve dvou dalších verzích. Ovšem mě zaujaly hrozné kulisy typické pro osmdesátá léta a díky malému prostoru i špatný prostorový pohyb princezen po scéně.