Kdo probudí Pindruše ...? (1989)

„A kdopak Vám to řek?“ „Mravenci, vosy a bodlináči.“ „Ale když nám vrátíš klobouky, tak Ti splníme všechno, co si budeš přát!" „Jooo." „A teď Ti deme - otrhat blumy!" Kva kva kva - kuňk. „Dědku, neměl´s tady křříížaly?" „Křížaly mám v kapse a když jsem výr, tak žádnou kapsu nemám, hůůů-hůů." Pindruše jsou nejvíc - pak následuje děděk křížala a pak J(jiřina).

Československá televizní humorná pohádka o pyšné princezně Jiřině ze Šišatého království, jež po sérii nepříjemností, jež se jí přihodily díky svému bezohlednému chování, pochopila, že je dobré chovat se k přírodě s ohledem a úctou. Namyšlenou slečinku Žoržínu, jež přičichla k císařským dvorním móresům, hrála J. Paulová, její podobně nafrněnou služebnou Žakelínu ztvárnila V. Jeníková. Nápadníky v této pohádce paní L. Koutné představovali naivní romantik Blažej (A. Pyško), synovec zdejší královny, jenž měl políčeno na princeznu a zahradník Vondřík (D. Prachař), poctivý a rozumný chlapík s prořízlou pusou, přes výhrady zamilovaný do služebné. Pindruše, nadpřirozené bytosti z názvu pohádky, představovaly neposedná a poťouchlá strašidla ve tvaru muchomůrek, na jejichž kloboucích rostly bobule s kouzelnou mocí, a tvořily jakési strážce přírody a trestaly osoby, jež ji vědomě ničily. Do kostýmů těchto podivných střapatých strašidel byly navlečeny S. Nálepková a S. Stašová. V pohádce figuruje mnoho zábavných postav, a proto není divu, že celkově dílo působí včetně výborné výpravy plné extravagantních kostýmů velmi vtipně a roztomile. Mezi nejzábavnější a nejpovedenější postavy jednoznačně řadím prince Mirabela (skvělý O. Vízner), nafoukaného panáka, nápadníka princezny s originálním kloboukem, osobitým humorem a podivným sluhou Zvonkem (M. Nesvadba). V dalších rolích se ukázala Z. Hadrbolcová, vladařka Šišatého království, její komorná Klapáčková (velmi zábavná G. Vilhelmová) či děda Strkáč žijící v lesní chaloupce v podání J. Moučky. Jedná se o jednu z mnoha povedených veselých televizních pohádek v 80. letech, které jsou stále aktuální a zábavné.

Jako scénář drží pohromadě a dává to jistou logiku, ale stejně mám pocit, že v těch 80. letech v redakci ČsT pro tvorbu pohádek hulili trávu nebo jinak fetovali. Vím, vymyslet novou pohádku je těžké, ale tohle byl docela úlet. A koneckonců by mne zajímalo, co by se stalo, kdyby si někdo vzal z těch klobouků ony zázračné výtrusnice a přál si, aby pindruše spaly na tisíc let... Mimochodem se to rozjíždí dost pomalu, ty kecy o císařském dvoru nemají pointu, která by je shodila, pindruše kdoví proč nejdou na zámek, kde by se v místní kuchyni více vyřádily, a dost šílené byly i ty přebarvené a přeplácané kostýmy.

Do hub se nekope, ale Pindruše speciálně bych pro to jejich iritující chichotání nakopla s chutí. Ukníkaná princezna v podstatě taky byla na ránu a ten uslintaný mládenec, co jí pomáhal, taky moc sympatií neprobouzel. Člověk na tuhle pohádku nezapomene, ale že by si ji nějak zamiloval, tak to leda když se jedná o milovníka houbiček.

Tahle pohádka nic moc. Sice má své světlé momenty jako úvodní píseň Jiřinky, homo výstup sluhy Zvonka, praštěné asi amfetaminem nadopované Pindruše, Vízner a sem tam hláška nebo bizarní situace, ale jinak je to nuda, zbytečně natáhlý děj a konec značně neuspokojující. Chudák ta roztomilá ropucha, co to koupila od Jiřinky kamenem.