Paní Liška (1988)

Paní Liška byla v našem dětství kultovní pohádkou a nejspíš zrovna tato pohádka stála za tím, proč kdysi moje sestra naší neteři říkala Liško. Nedokážu posoudit, jak bych se na ni dnes dívala bez toho nánosu dětského sentimentu, ale i dnes mi to přišlo neobyčejně půvabné a roztomilé. Role napravené Elišky byla jednou z nejlepších rolí, co Veronika žilková kdy měla, popravdě, jedinou lepší měla v Zapomenutém světle. Langmajer byl půvabný princ, jeho rodiče byli vskutku kouzelný pár a Daniela Kolářová byla jako Paní Liška - víla vyhnaná ze společenství svých sester pro přátelství s lidmi, charismatickou lesní vědmou. Asi jsem opravdu sentimentální, ale Paní Liška je prostě nej, nej, nej ...

Koukám, že v ČT v těch 80. letech zkoušeli, co mohli, aby byli inovativní. Po bláznivých pohádkách s Honzou přicházejí lišky na tripu se synťákovými songy o nej nej nej paní Lišce - jako z nějaké sekty. Příběh těžko hodnotit, ten je vlastně naprosto zmatený a stojí na pouhém děkuji, odkud ta holka přišla mám pocit taky nezjistíme, Effa je zde dalším wtf (i když to hraje nonšalantně) a o účasti Jandáka raději neříkejte opozičním poslancům, nebo ty scény brzy zneužijí v nějakém publicistickém pořadu ČT. Uff. :-) Jo, jinak mám pocit, že z pohádky byly vystřiženy nějaké scény, nepřijde vám? Co se stalo s bludičkou, proč je najednou ostříhaná? Jak to, že je z trpaslíka najednou zahradník? A o jakých snech princ mluví?

Československá pouze půlhodinová televizní pohádka o dobrotivé paní Lišce (usměvavá D. Kolářová), jež ve svém kouzelném domě příjímá pohádkové hosty a dává jim dobré rady (např. rozčilenému přerostlému trpaslíkovi V. Jandákovi). O co jednodušší zvolili autoři v čele s režisérkou L. Koutnou interiéry a kulisy, tím větší důraz kladli na neobyčejně výstřední kostýmy zpívajících lišek, jež jsou na celém díle nejvýraznější. V pohádce se pochopitelně objevuje zamilovaná dvojice, v tomto případě se jedná o toulavého královského syna Šimůnka (J. Langmajer) a nevychovanou a nevděčnou Elišku (nesympatická V. Žilková), u nichž mě zaujala především rychlost jejich seznámení a sblížení. Ve vedlejších malých, ale milých rolích se představil královský pár v exkluzivním složení K. Effa a Z. Hadrbolcová, postavu liščího majordoma příbytku Paní Lišky Obrtlíka ztvárnil M. Masopust. K hudební složce bych snad zmínil pouze ústřední song o Paní Lišce, všechny ostatní písně jsou hloupé. Příběh samotný je velmi jednoduchý až naivní, zápletka prakticky neexistuje, avšak prostřednictvím bizarních kostýmů a dobrých hereckých výkonů pohádka přesto zaujme.

Myslím, že tato pohádka patří k tomu lepšímu, co bylo v 80. letech natočeno. Nabízelo by se napálit ji do odpadu za liščí humanoidy (proč paní Liška nemá masku?) v kombinaci s tehdy tolik oblíbenými syntetickými klávesami a modelem hradu a spoustou neodpovězených otázek (viz jiné komentáře)... Jenže: já vnímám tuhle pohádku jako dílko pro předškoláky, čemuž odpovídá i stopáž a velmi zjednodušená zápletka (poznají se a hned se berou). Je to taková moralitka pro děti o slušném chování zabalená do vtíravých písniček a tanečků. Kolářová a Hadrbolcová jsou divácky vděčné, Langoš je třešničkou na dortu (mňam!), přemýšlím, proč byl angažován pan Effa.... Bludička a trpaslík jsou vtipným zpestřením. Posadíte-li své ratolesti před obrazovku, rozhodně nezvlčí, akorát vás pak umoří dokolečka prozpěvovanou písní o paní Lišce... Mně se pohádka vcelku líbí a jednou za čas si ji pustím.

No ty vole fuj, do teď jsem lišky docela rád, od teď mám nutkání je otravovat chemickým odpadem z dvacet let zavřené chemičky v jižním Mogadišu, protože tohle je totální studiový děs s asi pěti kulisama ve třech (!) místnostech, z nichž jedna se snaží tvářit jako magický les, druhá jako magické doupě lehce úchylné lesbické vládkyně Lišky a třetí honosný hrad, přičemž to zcela samozřejmě vypadá jako pár namalovanejch stěn. Dialogy jsou snůška hovadin, texty písní jsou nebetyčně debilní a když divákovi předkládají velká filosofická moudra že " V pohádce se máme jako v pohádce " už to ani nepůsobí směšně, snad jen ty kostýmy lištiček-přisluhovaček by vypadali dobře, kdyby se ovšem objevili v nějakém bizardním videoklipu, kde by se do nich navlékli lepé japonky a strouhali by u toho oranžové zelí pro pana Velemloka, nebo něco podobně tupého, dokonce i v nějakém bizarním pornu by to bylo zábavnější, než tady.