Noční tíseň (1980)

Nechcem o tom počúvať.Opäť som si pripomenul, ako nemusím novšie filmy v čiernobielom háve a len ťažko som si na to celý čas zvykal. Čo sa týka príbehu o osamelosti a dobehnutia toho, že unavený hlavný hrdina radí cudzím a na seba zabúda, až z toho nakoniec pod ťarchou stresu a pracovného vyhorenia šalie, mi prišlo trochu málo. Tiež som nočný vták a trúfam si povedať, že niečo podobné sa mi nikdy nestane. Privítal by som väčší presah na vtedajšiu politickú scénu ako bol ten drobný náznak kontroly médií. (ďakujem Willymu za titulky)

"Ať děláte cokoliv, děláte to pro konkrétní osobu. Někdy je to i pro společnost. Ale ve skutečnosti, hluboko uvnitř, to děláte pro sebe"Od jistého momentu filmu, jsem si kladl otázku po motivaci rozhlasového redaktora Janka. Proč asi dělá ten svůj noční pořad, v němž se snaží naslouchat slovům a příběhům druhých lidí? Co mu to dává a co mu to naopak bere? Samotný film na tuhle otázku neodpovídá a člověk jen může sledovat, jak ho ten pořad psychicky vysiluje. Po herecké stránce je ten film rozhodně výborný. Z hlavního hrdiny je cítit stále rostoucí psychické vypětí, ale i jistý morální neklid. Zvláště silná je pasáž, kdy se setkává s psychologem a hovoří s ním o tom, že se někdy cítí jako popelník, na kterého může kdokoli cokoli hodit a pak odejít. Tomu jeho dilematu, zda má vůbec právo udílet nějaké rady, brát na sebe podobu lékaře, psychologa a policisty v jednom, aniž by k tomu měl kvalifikaci, lze jistě rozumět. Čemu jsem ale rozuměl stále méně, byly ty odbočky do osobního života dotyčného. Docela jsem se v tom postupem času ztrácel. I proto jsem nakonec dosti zvažoval, zda dokážu dát tomuto filmu čtyři hvězdičky a nakonec to tedy uzavřel s tím, že zůstanu u těch silných tří hvězdiček. PS: Viděno v rámci Virtuálního RETRO KINA (VRK)

V mestských bytovkách sa objavuje hmyz. Niekto má šťastie na pracovité mravce, iný bojuje s hnusnými švábmi, ale manželka hlavného hrdinu má doma nočného motýľa. On pracuje v noci, ona preto chľastá cez deň. On v práci počúva o cudzích pocitoch, svoje vlastné teda musí deliť na bývalú ženu, súčasnú a milenku. A keď v noci naslúcha iba hlasom bez tváre, cez deň napríklad fascinovane sleduje rozhovor posunkovou rečou, ktorý je naopak nečujný, no aspoň má vizuálnu podobu. Chýbajúce tváre sa mu niekedy zhmotňujú až do halucinácií. Riziko povolania či vlastné psychické problémy? Jedna z otázok, ktorú film umne pokladá.

A ty? Chceš nahradit doktora, kněze, psychologa i policistu?// Snímek se silným výrazem, částečně znehodnocen ledabyle provedenou prací ve střižně (eliminuji) a nepravděpodobně snovým (?) závěrem; s hudbou, jak píše už. garmon…Ta Je! // Janek si pořádně zkomplikoval život a ví o tom. Pracuje v pozici terapeuta, nebo spíševrbyu předchůdce noční rozhlasové Linky důvěry; navíc tápe, zasažen hlubokou vnitřní krizí v permanentním přesunu mezi bývalou a současnou manželkou (ta má, chudák, nakročeno stát se alkoholičkou) a milenkou. Syn jakoby nebyl: samorost a… dělá, co musí. // Janek se odděluje od reálu i denního biorytmu, ztrácí kontrolu nad vším. Za denního světla už není s to upevňovat, nebo i jen pokračovat v jakýchkoliv vztazích, přičemž pravidla se rozkládají samovolně a on/osobnost se tříští. PořadRadiotelefonpostavil do středu vlastního života, ne však z důvodu, že je vynikající moderátor, a už vůbec odborník, ale čistě proto, že nechce ani není schopen postavit se osobním problémům. Všeobecný únik - pro toho, kdo telefonuje a svěřuje se i pro toho, jenž poslouchá. Tím však, že nezvládá distancovat se od problémů jiných, ničí a rozbíjí sám sebe. Snímek je svým způsobem nadčasový a aktuální - dnes víc než kdykoliv jindy, protože fenomén tzv.zdánlivé blízkostivám, nám nemusím zvlášť představovat, že ne..? // Pod čarou: Přihlížející suita soudruhů zatím tleská sama sobě, jaký že to měla geniální nápad a zase jednou vyšla vstříc obyčejnému člověku na druhé straně drátu, který si potřebuje lidsky promluvit…

Překvapuje mě, že to u nás není známější, tohle je totiž psycho-thriller jak vyšitý... A psychologický taky, byť v tom sem tam má docela problémy, které se projeví především v mírně halucinogenním závěru, kdy není vždy zrovna jasné, jestli to, co zrovna sledujeme, se Janovi opravdu děje, nebo je to jen symbolický odraz jeho psychické vyčerpanosti a snad až syndromu vyhoření. Především po rezignujícím odchodu ze studia ta další scéna z nočního vysílání, kdy mu naposledy volá tajemná zamilovaná Iwona, nedává zrovna smysl v tom, že by se skutečně udála. On proto celý film je velice lehkým podobenstvím celou dobu, jelikož Jan se postupně ztrácí ve všem okolo něj, pracovně i osobně, a divák to plně prožívá s ním. V rámci toho musím pochválit opravdu skvělé řemeslo, které se k využití subjektivizace staví neotřele a přesto velice efektně a silně, kdy je Janovo vyčerpání stále znatelněji cítit i ve stylistickém zobrazení. Což jsem možná blbě popsal, ale myslím tím, že je film stále pestřejší v stylizaci fikčního světa z hlediska protagonisty. Samotné scény z vysílání pak mají okamžitou atmosféru už jen střihy na krátké záběry světla označující nový či položený hovor a popravdě kdyby se celý film odehrával jen ve studiu (nejlíp ještě během jedné noci, kdy se třeba něco strašně podělá), byl bych z toho nejspíš, v tomhle podání, naprosto nadšený. Ne, že by scény z Janova osobního života byly špatné a rozhodně ani nejsou přebytečné, naopak tomu perfektně dokreslují psychologickou stránku filmu, akorát se s ní nepracuje tak hluboce a citlivě, jak bych si představoval. Například podle mě není dostatečně vysvětleno, proč Jan tuhle práci nechce opustit, protože že by cítil něco až tak silného k Iwoně tam není dostatečně zobrazeno a chyběl mi k tomu větší vnitřní smysl. Možná mi jen něco uniklo a při možném druhém zhlédnutí bych přehodnotil, ale teď mi jeho velká oddanost práci, jež ho dlouhodobě vyčerpává, nedávala zrovna smysl. Stejně tak mi přišla ne úplně nejšťastněji vykreslená morální kritika samotné noční show, která profituje na tragických telefonátech. Jan tam svým způsobem zachraňuje životy, což jeho znatelně vyčerpává, ale zase na druhou stranu mi nejde úplně dohromady tahle kritika, když nejdrsnějším telefonátem je rozmluvení možné sebevraždy. S tím se dá setkat v rozhlasovém prostředí dodnes, dokonce i u nás, ale nějak mi uniká, v čem je ta nemorálnost a kontroverze. Že je to řešeno veřejně před zbytkem světa? To už ale je na trápícím se volajícím, že se ozve právě sem a jestli ho to zachrání před smrtí, tak na tom snad není nic špatně... Ale toNoční tíseňnereflektuje tolik jako téma vyhoření skrze protagonistu, který všem naslouchá, ale on sám sebe upozaďuje nejvíce, co jen může, ačkoli ho to vnitřně ničí. To je naopak zobrazeno solidně a působivě, zároveň i pevně strukturně vystavěné, tudíž se skoro vždy dává pozor na to, jak na telefonáty i na Janovo chování reagují lidé okolo něj. Ve výsledku mi to tak dost sedlo, navzdory vší doposud vypsané kritice, ale upřímně, to, co mi na tom vadí, opravdu nemá takovou podstatnost jako stěžejní téma celého filmu, které je naopak hluboce i emotivně vykresleno skvěle, tudíž jsou mé mínusy jen vcelku drobné. Navíc to zvedá nahoru i skvělý soundtrack a herecké výkony - malou roli zde má i Jerzy Stuhr, ale i ostatní své role zvládají skvěle a Roman Wilhelmi mi začíná útočit na místo druhého nejoblíbenějšího polského herce. Byť jsem ho viděl jen v roli okolnostmi zničených moderátorů a nedokážu si ho představit v ničem jiném, ale tyhle role zvládá naprosto famózně. Vlastně i jeho zdejší Jan byl takový Iron Idem bez sci-fi podkladu v normálně fungující společnosti, ovšem prožívající stejné (byť fikčnímu světu úměrné) problémy. 4*