Noci hrůzy (1981)

Zombie horror to nie je len George Andrew Romero a jeho kultové snímky. A už vôbec nie tie novodobé super akčné variácie typu "Resident Evil". Tento horrorový subžáner výrazne obohatili v sedemdesiatych a osemdesiatych rokoch minulého storočia aj talianski tvorcovia. Mne sa dnes podarilo natrafiť na prachom zapadnutý titul z tejto éry. Pozrel som si film "Noci hrôzy" (Le notti del terrore), ktorý v roku 1981 natočil režisér Andrea Bianchi. Mám rád starú, klasickú, hororovú, taliansku filmársku školu. Páči sa mi tá neotesaná surovosť, nechutné gore, hnusné masky, neskrývaná perverzná erotika, syntetická psycho hudba, strohý vyzuál a ponurá atmosféra. Taliani vedeli točiť svojrázne zombie horrory. Toto je jeden z nich. ***

Tak u tohohle filmu je nejvíce sympatické, že tu snad není jediné debilní hluché místo. Žádné psychologické studie, žádné rozebírání postav. Hned od začátku se jde na věc a to přímo, bez kličkování a nějakých dalších obezliček. O kéž by všechny filmy byly takto podány. Efekty jsou na patřičné úrovni, i když dnes již trošku zastaralé, ale žádné hnusné CGI. Je to stará a poctivá práce. Za mne osmdesát. Deset odebírám za skutečně hloupé chování těch postav a dalších deset za ten stupido konec.

Vzhledem k tomu, že jsem opravdový fanouškem hororů a především zombie hororů, tak k tomuto snímku mohu říci pouze BRAVO! Italové opravdu umí točit horory. Vzhledem k tomu, že film je natočen na začátku osmdesátých let, tak ty masky jsou ÚŽASNÉ. A ty lezoucí červi a žížaly na obličeji i v obličeji rozpadajících se zombie, byli prostě geniální. Upřímně z toho malého úchyláka jsem měl husí kůži. Co mi možná malinko po nějaké době začalo vadit, bylo neustále se opakující slovo MIZEROVÉ! Gore bylo parádní a bylo na co se dívat. Upřímně mě překvapila inteligence těchto zombií, možná v některých případech až přehnaná. Ale to je pouze takový detail, který nemění nic na hodnocení. Jeden z mých top filmů v tomto roce.

Srdce každého oldschool hororistu musí zaplesať už pri prvej maske zombíka na začiatku. Atmosféra, ako to vedeli len taliani na začiatku 80s, stále skvelé masky, praktické gore FX, hrad, príroda okolo, navrch niečo kontroverzných scén, zapiesť s extra porciou cheese. Giordano je stále sexy, záver je čerešničkou na torte. Žiadne intelektuálne pokusy, len pure horor, dokonalý vo svojej nedokonalosti.

Dementní příběh, příšerný masky, nudná slátanina – tak nějak bych shrnul tenhle brak. I v rámci trashe je to prostě špatný po všech stránkách. Film je „zásadní“ jen tím, že dal světu jednu z nejbizarnějších figurek, která se kdy objevila na stříbrném plátně – a tou jePeter Bark. Právě jeho scény s matkou jsou tím nejzajímavějším, co film nabízí – to ale nemyslím v dobrém slova smyslu. Některé konkrétní pasáže jsou hodně za čárou. Za vše může Barkovodětská vizáž, díky které nabral jeho pedofilní vztah s matkou nový rozměr –líbánímpočínaje,ukousnutím bradavkykonče. A to mu bylo v době natáčení 26 let! Bizár na ntou. 1* za odvahu režiséraAndrei Bianchihojít s takovouhle grotesktní sračkou ven.