Nikdy neodvracej zrak (2018)

Rozhodně film, který donutí přemýšlet. Jedna sága jednoho umělce v bouřlivých dobách 20. století v Německu. Bylo tam hodně silných momentů jako například monolog profesora v ateliéru ohledně jeho klobouku nebo duchové minulosti u Kurtova díla a spousta dalších. Film, o kterém dumáte i několik minut po skončení, je evidentně dobrý film. Ještě navíc, když tam hraje charismatický Tom Schilling. To je vždycky minimálně jedna hvězda nahoru.

Tvorbu Gerharda Richtera znám, byl jsem na dvou výstavách a u 3 hodinového filmu jsem skoro nenudil a nikdy necítil nějakou trapnost scény, tak už jen kvůli tomu bych měl dát plný počet, ale pocitově je prostě 90%. Český název filmu je tupý překlad anglické distribuce, ačkoliv vidím, že Italové to uměli.  Přitom film je o konceptu "Díla bez autora" - kdy se umělec snaží nechat mluvit samotné dílo bez ega autora, jako nezkreslenou pravdu - viz závěr filmu, respektive jako dílo náhody nebo nevědomí - viz poskládaný obraz.

Film mal veľmi dobre našliapnuté v prvej hodine, ale potom sa to dostalo niekde inde, ako som čakal. Pritom rozoberá veľmi závažné témy, pri ktorých sa ale nedostavila žiadna katarzia, a zostal mi nekompletný dojem ako tá rozmazaná kópia fotky na obraze. Na tri hodiny poctivého filmu som očakával, že na konci budem vo vytržení, ale neprišlo skoro nič.

Židům, kteří v něho uvěřili, Ježíš řekl: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznátepravdu, a pravda vás osvobodí.“ (Janovo evangelium 8,31-32) Film má strhující zápletku (tchán nechá za války zavraždit tetu svěho zetě), avšak závěr filmu vyčpí do prázdna. Nepřijde ani prozrazení tohoto dramatu, ani umělecké prozření. Promarněná šance na skvělý film.

Po projekci jsem plný smíšených pocitů. Ač hodnotím film dosti kladně a jsem mu vděčen, že i přes delší stopáž nedisponuje jediným hluchým místem, byla moje očekávání poněkud jiná. Především jsem očekával, že se dějová linka bude primárně točit kolem mileneckého páru, kterému chce učinit přítrž bývalý nacista. To splňovala první polovina. Během druhé poloviny jsem měl dojem, že je film určen pro ryze artové diváky. Debaty o umění a snaze o stvoření díla, které "všechno vypoví"...to byla pro mne studená sprcha, neboť zkrátka a dobře nejsem umělecky založený divák. Záhy jsem však hlavní postavě, která promlouvá spíše skrze své obrazy, přicházel na chuť do té míry, že jsem autorovi začal odpouštět, že nenaplnil mé představy o tom, co jsem chtěl vidět. Nevím, zda se dá mluvit o kultu, či aspoň o filmu, který byste chtěli mít v TOP 10. Nicméně je to dílo, které si zaslouží pozornost už jen kvůli své zvláštní nepředvídatelnosti, bravurnímu castingu, kameře a sympatické hudbě. Jakási směsice lehkého thrilleru, jehož rozuzlení "vyšumí" do ztracena a artové linie, kde všemu přijdete na kloub pomocí pokročilejší výtvarky... Fenomenální Sebastian Koch.