Nikdy neodvracej zrak (2018)

Film mal veľmi dobre našliapnuté v prvej hodine, ale potom sa to dostalo niekde inde, ako som čakal. Pritom rozoberá veľmi závažné témy, pri ktorých sa ale nedostavila žiadna katarzia, a zostal mi nekompletný dojem ako tá rozmazaná kópia fotky na obraze. Na tri hodiny poctivého filmu som očakával, že na konci budem vo vytržení, ale neprišlo skoro nič.

Židům, kteří v něho uvěřili, Ježíš řekl: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznátepravdu, a pravda vás osvobodí.“ (Janovo evangelium 8,31-32) Film má strhující zápletku (tchán nechá za války zavraždit tetu svěho zetě), avšak závěr filmu vyčpí do prázdna. Nepřijde ani prozrazení tohoto dramatu, ani umělecké prozření. Promarněná šance na skvělý film.

Po projekci jsem plný smíšených pocitů. Ač hodnotím film dosti kladně a jsem mu vděčen, že i přes delší stopáž nedisponuje jediným hluchým místem, byla moje očekávání poněkud jiná. Především jsem očekával, že se dějová linka bude primárně točit kolem mileneckého páru, kterému chce učinit přítrž bývalý nacista. To splňovala první polovina. Během druhé poloviny jsem měl dojem, že je film určen pro ryze artové diváky. Debaty o umění a snaze o stvoření díla, které "všechno vypoví"...to byla pro mne studená sprcha, neboť zkrátka a dobře nejsem umělecky založený divák. Záhy jsem však hlavní postavě, která promlouvá spíše skrze své obrazy, přicházel na chuť do té míry, že jsem autorovi začal odpouštět, že nenaplnil mé představy o tom, co jsem chtěl vidět. Nevím, zda se dá mluvit o kultu, či aspoň o filmu, který byste chtěli mít v TOP 10. Nicméně je to dílo, které si zaslouží pozornost už jen kvůli své zvláštní nepředvídatelnosti, bravurnímu castingu, kameře a sympatické hudbě. Jakási směsice lehkého thrilleru, jehož rozuzlení "vyšumí" do ztracena a artové linie, kde všemu přijdete na kloub pomocí pokročilejší výtvarky... Fenomenální Sebastian Koch.

Minulost paradoxně vrůstá do současnosti a současnost si nese minulost podvědomě v sobě. Nechápu přejmenování filmu v češtině, když německý název je tak dokonale výstižný a vypointovaný. V první půli je film poznamenán německy težkopádnou doslovností, ale v závěru už má patřičný švih a spád i jistý ironizující vtip, což je naopak příjemně hodně neněmecké.

Ale jó, možná trošku schematické, ale jinak ty tři hoďky jsem byl přibitý ke gauči, ani jsem nedýchal... i když je už asi trošku srandovní, jak Němčouři každoročně řeší neřešitelný problém se svým nacistickým mindrákem... P.S. Být všechny scény uvěřitelné jako ta s troubícími autobusy, byl by to jasný odpad.