Nikdy není pozdě (2015)

Meryl Streep se ve své zřejmě nejslabší filmové roli pokouší ztvárnit „slavnou kytaristku“, kterou ovšem vidíme ve filmu hrát pouze pro pár stálých návštěvníků poloprázdného baru a to ještě repertoár tvořený pouze z převzatých skladeb. Tato představa tvůrců filmu je skutečné slávě vzdálená několik světelných let. Komedie? Sotva… I když – momenty k pousmání tu jsou: například ty chvíle, kdy je jediná na pódiu ověšená jako legendární rocková násoska Keith Richards, zatímco všichni ostatní muzikanti jsou „v civilu“ :-) Hudební film? Možná s přimhouřením obou očí… Určitě ale film bez emocí, ve kterém jsou všechny dialogy doslova utrpením, a ve kterém „slavná kytaristka“ na konci kariéry - nemá ani vindru.

Já si říkal, že to nebude jen tak. Zlata Adamovská by to nedabovala, kdyby to byl obyčejný film! A dobře jsem udělal, že jsem nedal na místní slabé recenze. Já jsem se bavil dobře, z nějakýho důvodu jsem naskočil na vlnu, asi proto, že mám k rock 'n' rollu blízko. Jo, je to specifickej snímek, ale tím líp!

Diablo Cody je fantasticky píšící scénáristka, po jedinečné Juno, Tully mi připravila další zažitek, tentokráte lehce stravitelný, a snad o to i snažší, ale netřeba jako u Tully náročné spletitosti, aby byly představeny netypické a přesto familierně známé situace našich životů, kdy těžko říci, jestli je anybody perfect. Já tedy rozhodně ne a tedy toto žeru, abych se smířila se sebou i s mými bližními, pokud jsou lidé a ne polobozi.

Hodně jsem váhal, jestli napsat komentář, protože se mi film vlastně nelíbil. Řídký a nepřesvědčivý příběh, nepravděpodobné vyvrcholení a hlavně pomalá nuda, která mě několikrát donutila sáhnout po ovladači. A ani excelentní výkon paní S. zjevně nemůže zachránit špatný scénář. Občas mi dokonce připadalo, že jsou některé scény úmyslně vyrobeny pro zisk sošky. Nicméně musím říct, že se Meryl opravdu vyšťavila, ukázala, co šlo (a to doslova), a její hudební výkon převážil ručičku měření přes hranici 50%. Možná, až si ten film dám za 20 let, bude pro mě přijatelnější. Uvidíme.

Nekonvenční dramedie o snech, rodině, odcizení, ideálech, vztazích, krizích, osudech, životních křižovatkách a blabalblablablablabla. Přiznám se, že mne to nebavilo…ani té Meryl Streep jsem to nevěřil. Uměla natahovaná spíš ženská záležitost, kde se šablona střídá se šablonou až do „nečekaného“ závěrečného happy endu. Vítězem tohoto klání se paradoxně stává rockový hudební doprovod.