Manchurianský kandidát (2004)

Remake klasiky z šedesátých let v podání Jonathana Demmea je přesně tím typem paranoidního thrilleru, který vás sice přiková do sedačky, ale zároveň ve vás zanechá pachuť z toho, jak moc se realita začíná podobat těm nejtemnějším konspiračním teoriím. Příběh majora Marca, kterého Denzel Washington hraje se svou typickou intenzitou a těkavým neklidem v očích, není jen o hledání pravdy v mlze falešných vzpomínek, ale především o děsivé představě, že naše vlastní mysl může být zneužita jako zbraň v rukou korporátních elit. Právě ta mrazivá vize moderního otroctví, kde místo řetězů nastupují mikročipy a psychologická manipulace, dodává snímku na naléhavosti, ze které chvílemi opravdu mrazí.. Denzelův výkon je bezpochyby motorem celého filmu; jeho posedlost odhalením pravdy o „hrdinském“ činu seržanta Shawa působí naprosto hmatatelně a civilně. Skvěle mu sekunduje Meryl Streep v roli bezskrupulózní senátorky, jejíž pojetí mateřské lásky deformované touhou po absolutní moci je až nepříjemně uvěřitelné. Film se nebojí rýpat do ožehavých témat, jako je privatizace války a vliv nadnárodních společností na demokratické procesy, což mu v mých očích dodává body za odvahu pojmenovat systémové zlo, které se za těmi všemi politickými frázemi skrývá.. Na druhou stranu se však nelze ubránit pocitu, že se Demme v té honbě za spiknutím občas až příliš zaplétá do vlastních vizuálních kliček a halucinačních sekvencí. I když je téma politické loutkohry fascinující, v druhé polovině snímek mírně ztrácí dech a sklouzává k určité žánrové předvídatelnosti, kterou nezachrání ani ty nejvypjatější momenty. Je to poctivě řemeslně zvládnutý thriller s výborným obsazením, který tne do živého, pokud jde o kritiku amerického politického cirkusu, ale v porovnání s těmi nejosudovějšími dramaty mu chybí ten poslední krok k naprosté psychologické katarzi.. Ve výsledku je tak Manchuriánský kandidát velmi slušnou, znepokojivou podívanou, která potvrzuje, že svoboda jednotlivce je v dnešním světě jen velmi křehkou iluzí. Je to důkaz toho, že v systému, kde moc a peníze stojí nad pravdou, je největším hrdinstvím vůbec si uchovat vlastní úsudek. I když jde o nadprůměrný počin, který nutí k zamyšlení, k úplnému vrcholu mu kousek chybí – ale Denzelova cesta za očištěním rozbité paměti za to vidění rozhodně stojí.65%

Tento film som pôvodne bral len ako kulisu v hotelovej izbe, no postupne ma prebralo, že na obrazovke vidímMeryl Streep,Denzela Washingtona,Lieva SchreiberaajJona Voightaa zrazu som dával filmu oveľa väčšiu pozornosť. Nakoniec z toho bol prekvapivo slušný politický thriller, ktorý ma vtiahol viac, než by som čakal. Washington tu má svoju typickú rolu "dobráka”, hoci tentoraz mi bol asi najmenej sympatický z jeho filmografie. Miestami to pôsobilo ako lightová verziaUniverzálnehovojaka, len s menšou dávkou sci-fi, ale zato s poriadnym napätím. Finále je top a celé to drží pokope oveľa lepšie, než som čakal od pôvodného pohľadu na film.

Aj z dnešného pohľadu nadčasové dielo s interesantne podanou tematikou. Určite by sme dokázali nájsť analógiu aj v dnešnom svete, najmä čo sa týka psychologického ovplyvňovania subjektov. Stačí si odmyslieť vedu a technologický progres v podobe čipov a zamerať sa na sociálne siete a mainstreamové média. Tie sú hlavným nástrojom vymývania mozgov, avšak ich kvantita oplýva nevýhodou. Všetky vystupujú pod záštitou korektnosti a neovplyvniteľnej objektívnosti, ktorá samozrejme skutočnou objektívnosťou nikdy nemôže byť, keďže do každej tejto ovplyvňovacej platformy vstupuje subjektívna názorová determinácia, subjektívne ohýbanie reality, selektívna priorizácia vhodných informácií. V podstate aj tú objektívnu novinárčinu nakoniec tvorí subjekt s istým postojom a každé médium uprednostňuje určité zásady a hodnoty. Tým pádom nám vzniká pluralita vnímania objektívnosti a niekoľko kontrastných názorových táborov. Ale tak ako sa dokážu protagonisti v určitých situáciach vzoprieť čipu, tak aj ľudia - nehľadiac na ich lojálnosť a zaslepenú vieru v ich ovplyvňovacie médium - majú svoje obranné mechanizmy - niečo, čo je v nich hlboko ukryté. A aj keď im tieto ovplyvňovacie platformy potichu a predsa nahlas šeptajú, čo je správne a čo nie, občas ľudia dokážu odolať tejto silnej moci. Ale to už prechádzame k trochu inej problematike, kde nehrá rolu technologický výdobytok v podobe čipu a jeho aktivizácia hlasovým pokynom a vhodnými slovami, ale sila slov samotných. Poďme však naspäť k filmu. Priznám sa, že predlohu nepoznám a pôvodný film som tiež nevidel, čo je však zrejme dobré, pretože by som možno nebol vo svojom hodnotení až tak pozitívny. Musím povedať, že aj napriek dlhočíznej stopáži, som sa nenudil ani sekundu a s dychberúcim pohľadom som hltal každý jeden moment tohto mysteriózneho počinu. Je to bravúrne zvládnuté, či už herecky, scenáristicky, ale aj réžiou. Porciované v presných dávkach a vždy v správny moment, tak aby to efektívne pôsobilo počas celého premietania.

originál se Sinatrou sem nikdy neviděl, nicméně mám pocit, že i když jádro příběhu bude stejné/podobné (vymývání mozků, manipulace, politikaření,...), tak zasazení do studené války bude fungovat podstatně lépe. Tady je logická snaha naroubovat vše na "současnost", ale jakkoliv to není špatný film, zdaleka mě nevtáhnul jak sem čekal a moc tomu nepomohlo ani hvězdné obsazení. To si sice odehraje svoje, ale třeba Meryl Streep mi v roli jakou tady má úplně neseděla...60%

Nuda.1)  Knihu jsem nečetl, původní film jsem neviděl._____ 2)  Navzdory slavným hercům jsem se dost nudil._____ 3)  Nejvíce mi vadila obrovská předvídatelnost v každém dějovém okamžiku._____ 4)  37letý Liev Schreiber (seržant Raymond Shaw, nyní politik) měl podmanivý úsměv._____  5)  Ve filmu si zahrál i pěkný 26letý nevlastní bratr Lieva Pablo Schreiber (Shavův spolubojovník z Kuvajtu Eddie Ingram)._____ 6)  Vtipný aluzivní koment na českou politickou situaci: Gilmour93**.