Nic víc než sex (2005)

Konečně inteligentní komedie!!! Ty provazby v jednotlivých scénách jsou geniální - ať už hláška "než bych s Tebou šla, to Ti dřív zazpívám serenádu" - a na konci filmu zpěv serenády, nebo to, že film je nazvaný podle jejího inzerátu, atd. Krásný boj opravdové touhy a rozumu, a skládáním jednotlivých párů v průběhu, ale hlavně se u toho opravdu zasmějete. Nadčasový film a maďarský humor je prostě skvělej.

Oddechová romantická komedie, která sice nedisponuje intelektuálním humorem Woodyho Allena nebo vtipným nadhledem britské produkce, přesto nesklouzává k trapnosti. Příběh o hledání toho pravého či pravé je možná zaplněn spoustou klišé, ale divácky mne neuráží jako většina českých filmů tohoto žánru.

Bezprostředně po shlédnutí filmu jsem byla nadšena a mé hodnocení bylo 4hvězdy. Teď je týden poté a já z filmu vím jen to, že tam hrál ten samej herec, co mě zaujal už ve filmu Kontroll. Takže v podstatě jen malnko nadprůměrná komedie, které jsem ve výběru ostatních dala přednost díky tomu, že je evropská a to je mi bližší přece jenom trochu více než americké romantické.

Jestli je v Evropě nějaký národ, u kterého jsem si jistý, že mu zcela na plný počet hvězd nerozumím, pak to bude asi Maďarsko. Nejenom, že má praštěnou řeč, která má kořeny napojené i na Finštinu, Maďaři také mají zvláštní smysl pro humor a kolikrát se nebojí některé věci říct na plnou hubu. Faktem stále zůstává, že film měl naprosto pitomou zápletku, ale do té se zamotalo překvapivě solidní množství pěkných Maďarek. Abych pravdu řekl, do té doby jsem si myslel, že Maďarka nerovná se hezká holka. Tenhle film je toho důkazem a já jsem konečně viděl první dvě hezké Maďarky v mém životě. Tak alespoň něco mi tenhle film dal.

Celkem oddechovka, místy nabitá drsným zato velmi trefným humorem. Svět se přece nezblázní ze vzájemného popichování obou pohlaví. Ne nadarmo se říká, co se škádlívá, to se rádo mívá. S Dórou bio hodiny pěkně mávaly. To, jak si hlídala časové rozmezí, kdy ovulovala a mermomocí hledala nositele genetických informací. Ono to zní jednoduše, ale co následná morální kocovina? Kdo je otec, jaké má kvality... Adeptů bylo dost, každý nějakým způsobem vyčníval, ale jako vítěz vyšel ten, o kterém jsem celou dobu pochybovala. Že by se donchuán někdy napravil? Vypadalo to, že se s ním snad něco děje, ale jeho vyznání lásky zněla plytce a nedůvěryhodně. Ten, kdo by v mém srdci vyhrál, byl pro mě seriózní a sympatický Markovič(?). I s rizikem, že by ve mě hledal svou zemřelou ženu. Herci byli zvláštní, hlavní hrdinka nevypadala jako šmrncovní třicítka, ale jako usedlá čtyřicítka. Což nesouhlasí s avizovaným dějem a to mě posunovalo zcela jiným směrem. Představovala jsem si ji jako osamělou matku s dítětem předškolního věku, co hledá 3 v 1 (tátu, přítele a milence). Ale nevadí:-)