Nevyzpytatelné cesty Boží (2022)

Film se mi líbil, Oriol Paulo si s divákem pohrává, mate jej, dává vysvětlení, aby vzápětí zmátl ještě více. Popravdě, ten závěr mi to trochu kazí, přišlo mi to jako cliffhanger k dalšímu dílu, takto je to useknuto a nedovysvětleno, prostě zvrat, u kterého mi chybělo alespoň 5 minut překvapených reakcí ostatních postav, žádná satisfakce se nekoná, ať už Alici divák věří nebo ne. Nejspíš záměr, milý diváku, pober si to ve své hlavě, jak chceš. Ale jinak tam byla prima sestava magorů, ne nepodobná Formanově bandě, i toho velkého indiána si zde najdete. Atmosféra se snaží podobat té z Prokletého ostrova, ale to byla přeci jen o fous vyšší liga.

Luxus. Výborný scénář a i super zahráno. Těch 2 a 1/2 hodiny uteklo jako nic. Režisér si s námi pohrává, ale cca po 60 minutách už mi začalo svítat. Ikdyž jsem samozřejmě neodhalil všechno a někdo bude namítat, že už to tady bylo. Pobavil jsem se, párkrát mi přejel mráz po zádech a to se vždy počítá. Spokojenost na max.

Pauloznova nesklamal svojimi twistmi a šokmi. Je to proste jeden z pánov scenáristov a nechápem, prečo nie je viac známy. Film je výborne natočený so spoľahlivým výkonomBárbara Lennie. Ako je už zvykom, zo začiatku nevieme, či hlavnej hrdinke preskakuje alebo rieši vraždu, ktorá sa v psychiatrickej liečebni mala odohrať. Fejkuje to? Alebo sa tam vážne odohrala vražda a všetci ju chcú ututlať? Mňa to bavilo, aj keď 155 minút udržať moju pozornosť, to musí byť teda veľdielo. Záver je dobrý, no viacero vecí, ako jej manžel, a teda ten twist, je diskutabilný (až príliš otvorený). Asi si to pýta part 2. 9/10

Ambiciózní snaha opět šokovat se zdánlivě proměnila spíše v doslovný renglón torcido, který se režisér pokusí v závěru spravit střihovou hříčkou a ambivalentním závěrem, nemohu však říct, že bych byl uspokojen podobně jako uContratiemponeboLos ojos de Julia. Retrospektivně přemítám, zda ze mě jich pouze nemluví nostalgie z doby, kdy jsem neměl tolik nakoukáno či zda to jen neshazuji jako levnou verziShutter Island, pravdou však je, že má spokojenost byla při sledování proměnlivá, zároveň si nejsem po shlédnutí stoprocentně jistý, zda jsem pochopil všechny konkluze (jak že to teda bylo s tím manželem?). PostavuBárbary Lenniesi dovolím zařadit vedle ikonických baskických damItziar ItuñoaMarta Eturak archetypu nezávislé španělské detektivky čtyřicátnice, jakkoliv každá (snad kromě Etury) tento stereotyp nějak podkopává, zde např. způsobem identickým s výše zmíněnýmScorcesehomasterpiecem, jakkoliv jeho vyústění a vyznění jsou očividně jiné. Z výše zmíněných dam jsem pak Bárbaře asi nejméně věřil empatii, s níž se tam pracovalo, vzhledem k ději však nutně nemusí jít o chybu. Lékařská rada (či co to bylo, tušímjunta deněco) mi přišla bizardní, až teatrální, dost v kontrastu s konspirační dramatičností předchozího děje. Zaujala mě promluva o titulních renglones torcidos de Dios, které samozřejmě není to samé jako Los caminos de Dios son inescrutables, ale odkazuje k jedné z často zmiňovaných "vad" na "logice" křesťanské víry o tom, proč Bůh vlastně tvoří lidi s psychickými a fyzickými neduhy (na což si myslím, že existuje odpověď, ale čert to vem). Scéna výměnygeneralísimaza známého divokého lovce Juana Carlose přivodil úsměv na tváři, chytrý easter egg. Jeden ze slabšíchPaulovýchfilmů.

Shutter Island po španělsku, ale rozhodně ne kopirka. A i když je to už třetí Pauloho film tohoto žánru, je to pořád dost dobré. Nicméně nadšení jako u El cuerpo a Contratiempo už tam není. Je to až moc dlouhé, až moc předvídatelně nepředvídatelné, postavy se občas chovají viditelně nelogicky... už by to chtělo změnu.