Nepřítel v týlu (1949)

Po zhlédnutí Nepřítele v týlu je jasné, že je třeba udělat drobné korekce v posledním čísle Cinepuru o Paulu Verhoevenovi. Dle všeho se holandský maestro ve své těžce satirické hollywoodské tvorbě neinspiroval pouze odkazem propagandistické klasiky jako je Leni Riefenstahl nebo reklamní spoty US Army, ale zcela nepochybně musel být zásadně ovlivněn tímto nesmlouvavě militantním, radikálním filmem Vladimíra Síse!http://youtu.be/SMTz9nIUkGc?t=28s

„Řepa naše bílé zlato!“ Pokud si někdo naivně myslí, že naším jediným nepřítelem jsou imperialisté, je načase ho vyvést z omylu. Na polích pracujících totiž číhá mnohem lstivější a zákeřnější zlo. Ano, soudruzi, jsou to známé firmy mezi škůdci, a to rýhonosci, lakonosci a mrchožrouti. A neplatí na ně žádné domlouvání, prosby, výhružky nebo snad zašlápnutí. A jak tedy bojovat s těmito zlosyny? To se dozvíte v tomto ostře militantním krátkometrážním filmu, kde i kurník nemusí být tím, čím se na první pohled zdá. Lepší průměr. „Počkej Toníku, střevlíka nech.“

... a útok na zobáky! To se zřídka slyší. Alespoň já jsem to slyšel poprvé právě tu.

Žerou a stále jen žerou.1) Roztomilé thrillerové pojednání o rýhonoscích, lalokonoscích a mrchožroutech, vhodné k nedělnímu rodinnému obědu.

2)Počkej, Honzíku, střevlíka ne! Ten je užitečný.

Zíral jsem na to jak na zjevení. Máte pole zamořené škůdci? Máme pro vás řešení: budete mít pole zamořené DDT! A dítě mlsající cukr je happyend! Snad se od té doby něco změnilo k lepšímu.