Medvěd (1988)

Příjemná lehce dojemná pohádka1)  si nehraje na přírodovědný film ze života divé zvěře. Je to patrné už z faktu, že vidíme vycvičené medvědy - herce. Jenom největší star, v době filmování 11letý americký kodiak Bart vystupoval celkem ve 21 filmových projektech. Rovněž zobrazené antropomorfní chování zvířat je místy v přímém protikladu k přirozeným instinktům. A ti lovci..._____ 2)  Jinak ovšem využívá 44letý (v roce natáčení 1987) renomovaný francouzský režisér Jean-Jacques Annaud krásy italsko-rakouských Dolomit, roztomilosti zvířátek a přirozené lidské touhy po smírném ukončení věcí a dějů na plné pecky._____ 3)  Zaujala mě rovněž puma, která se objeví na vyvýšeném kameni, spatří v dálce medvídě a mlsně se olízne. Wow:).

V hlubokých lesích se splývajícími stíny stromů, kde každý krok zanechává stopu v hlíně a v paměti krajiny, se odehrává návrat k pradávnému zákonu přežití, který člověk kdysi znal, ale dávno zapomněl. Malý medvěd (dabován snadYvettou Blanarovičovou- vizPrincezna ze mlejna), vržený do světa bez ochrany, kráčí vpřed s nevinnou odvahou, pouhou nutností žít dál, zatímco kolem něj číhá neustálé nebezpečí, ztělesněné dravou přírodou a člověkem, jehož přítomnost působí jako narušení křehké rovnováhy, jež zde po staletí panovala beze svědků a bez soudců. Setkání s dospělým medvědem nepřináší jen ochranu, ale i pochopení, že síla nemusí být krutá a že i ve světě řízeném instinktem existuje cosi, co připomíná soucit, byť nepojmenovaný a nevyřčený a právě v těchto okamžicích Medvěd nalézá svou největší hloubku, kdy obraz nahrazuje slova a přesto, ačkoliv tato cesta působí silně a opravdově, nelze přehlédnout, že některé okamžiky se podřizují spíše lidské představě o přírodě než její skutečné divokosti, což však nijak nemění celkový dojem z filmu, který zůstává naléhavou připomínkou toho, že člověk není vládcem lesa, nýbrž jen jeho pomíjivým hostem.

Zamiloval som si ho. Malé medvieďa je neuveriteľne roztomilé, veľmi vtipné a okamžite si ho obľúbite. Veľmi silno som prežíval osud týchto zvierat a to, akí krutí dokážu byť ľudia… Takýto pocit som mal už len pri ďalšom majstrovskom diele Two Brothers od JJA (spolu so starším filmom Antarctica). Tento film bol však ešte bolestivejší. Tá nespravodlivosť ma rozplakala počas celého filmu, dokonca som zvažoval, že ho ani nebudem pozerať do konca, lebo bol pre mňa príliš ťažký.
Antarctica, ktorý som videl, keď som mal 10 rokov, bol rovnako bolestivý ako Two Brothers. Je to nádherný film a nedávno bol znovu uvedený pod názvom Eight Below. Originál je japonský, ale zdá sa, že Američania radi prerábajú filmy a zarábajú na nich, takže tak…
Aj keď sa pri L'Ours budete chcieť smiať a potom plakať, celkový emocionálny dojem je predsa len znesiteľnejší (haha!) a film je vizuálne veľmi krásny. Scenérie sú úplne úchvatné. Z kina odchádzate s hlavou plnou myšlienok a je to film, na ktorý len tak nezabudnete. Užívajte si ho.

Pokud vidím nějaký film až poté, co čtu knihu, tak bývám velmi často ne snad zklamán, ale cítím, že něco málo či více chybělo. V tomto případě ale byl ve hře jednoznačný trumfJean-Jacques Annaud, jenž seCurwoodovypředlohy zhostil opravdu fundovaně. Takže určitě se stavím k nostalgické vzpomínce z dětství (knížku jsem četl v desíti letech) jako k překvapivě, ale zaslouženě dobrému zpracování.

„Il y a un plaisir plus grand que celui de tuer: Celui de laisser la vie.”[=Existuje väčšia radosť ako zabíjanie: radosť z toho, že necháte žiť.]•Naprosto unikátne dielo v tom úplne klasickom ponímaní, ako je vlastne neštandardne & nadštandardne spracované, čo asi vskutku nemá v dejinách kinematografie, absolútne žiadnej obdoby; čože, dokonca by si tieMedvede- jeden z nich predstavovalKodiaka[vôbec najväčší medveď na svete!], nenormálne za svoje poctivo prevedené,hereckéči skôr povedzme, že za „zvieracie prejavy”, teda rozhodne zaslúžili nejaké tie ocenenia - poprípade aspoň i poriadnu medovú o d m e n u za takto štruktúrovanú záležitosť, ktorá sa začala priam systematickým spôsobom odohrávať kdesi v kanadskej provincii menom Britská Kolumbia, niekedy v roku 1885, keď títoLovci kožušín/trofejí, predstavovali pre tieto všežravé, divoké šelmy - podstatne značné nebezpečenstvo - ó, áno - príslušné spracovanie sa vari najviac venovalo: potenciálnemu stretu medzi ľuďmi a práve týmito šelmami.•Nielenže som bol priamym svedkom neuveriteľne krásnych, prírodných exteriérov a scenérií, ale zároveň tento francúzsky režisér v podaníJ-J Annauda, následne vtisol svojmu dielu i naprostý pôvab suverenity a dynamiky, keď som akosi len neustále rozmýšľal nad tou vecou, ako totiž nakrútil ten či tamten záber - jeden krajší a lepší od druhého, čo neprestajne ešte k tomu tiež umocňovala aj chirurgicky presná, strihová montáž, vrátane špičkového, kamerového imidžu a kvalitnej, akustickej supervízie;/v tom čase drsná príroda, ktorá bola doteraz nedotknutou v rámci nadchádzajúcej urbanizácie, vďaka ktorej sa potom tieto cicavce, začali čoraz viacej vytláčať z ich prirodzeného prostredia, tým pádom rovnako dochádza ku ďalším „stretom” kvôli nejakým ziskom, ziskuchtivých jedincov/→osobný dodatok z pohľadu recenzenta.