Boj o oheň (1981)

Skvěle natočený příběh z úsvitu dějin člověka. Sice se tam potkávají hominidi, kteří by se neměli na časové ose potkat, ale nešť. Výborná kamera, masky (tedy až na Rona Perlmana, kterého stačilo jenom obléct do zvířecí kůže a bylo hotovo). Ač beze slov, má to i docela plynoucí děj. Vůbec si nedokážu představit, že by do takového filmu dnes někdo investoval jediný dolar a přesto je to velmi vydařené dílo. Někdo se bude místy nudit, ale to je dáno spíše nedostatkem trpělivosti, vychutnat si všechny detaily.

Musím říct, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Z recenzí jsem usoudil, že dialogově to nebude nijak výživné, ale překvapivě mi to ve filmu vůbec nevadilo. Děj je jednoduchý,  boj o oheň, uctívání ohně a všechno, co se ve filmu odehrává, se nějakým způsobem točí právě kolem ohně a pralidí, kteří se postupně učí tento živel ovládat.
Není to ale jen o tom. Film nabízí i pohled na postupný vývoj člověka, od chlupatých opičích předků, přes kromaňonce až po samotné homo sapiens. Musím říct, že masky jsou na svou dobu excelentní a herecké výkony opravdu bravurní. Téma rozmnožování a drsnosti, jakou známe maximálně z dokumentů o opicích, je zde zpracováno velmi působivě.
Herečka, která ztvárňuje homo sapiens jako inteligentnější druh, je skvělá a navíc velmi krásná. Už jen sledovat, jak se ve filmu pohybuje, je pastva pro oči. Film nabízí také řadu komediálních scén, například tu s potrhaným kromaňoncem napadeným medvědem, kterého stará žena olizováním „léčí“, nebo závěrečnou scénu, kdy stařec ztratí oheň. O dávku humoru tedy rozhodně není nouze.
Upřímně řečeno, film jsem si opravdu užil. Mám rád podobné experimentální snímky, a proto ode mě Boj o oheň bez váhání dostává plný počet hvězdiček.

Jedna z prvním rolí Rona Perlmana, který opět nepotřeboval moc maskovat. Oheň jako nástroj postupu k dalšímu vývoji pralidí se neobjevoval snadno stejně jako nové polohy k sexu či občasné krmení mamuta. Film celkem zestárnul, ale jako experimentální a výstižné pojednání o tlupě chlupatých neandrtálců stále může fungovat. 65%

Boj o oheň, zubní pastu Colgate White a romantičtější polohy při páření. Že je od Annauda tenhle filmařský experiment odvážný, o tom není sporu stejně jako o skutečnosti, že maskér Rona Perlmana měl ve výkazu nejmíň odpracovaných hodin. Těžko jsem ale uvěřil tomu, že ještě chybělo 79 959 let do otevření prvního McDonaldu, smilodoni se proháněli po kontinentu Evropa představovaným střídavě Skotskem a Keňou a střetávaly se kmeny, které rozdělovaly desítky tisíc let historie. Můj subjektivní problém, který umocňoval celkovou neatraktivitu potenciálně zábavného „no-road movie“ o hledání lásky a přátelství..

„Aaaaggggrrr, uuuhhh! Iiiiiihhh, oooooooooo-haaaas. Gruk naaa! Zhaa-rrr, kaa-tahh! Uhhh-hai, hai-hai-hai! Brrrraaaak... oouuhh-grah, naa-tokhh! Eeeehhh, eeeehhh... gnaaaaaa! Raaa-ka! Raaa-ka! Pffffrrrahhh, keh keh keh! Oooo-haaaa... gruuuuh, gruuuuh, ztakkk! Tcha-tcha! Rrrraaaaahhh, iiiik-ik-ik! Naah-groh! Zuu-ba-ka! Uuhhhh... uuhhhh. Hsss... Hsss... ooo-lak. Mmmmhhhhh...“